slušně natěšený po koncertu monkey business, který tu ve fabricu odezněl jen o několik dní dříve, a se vzpomínkami na
předchozí desku "homo fonkianz" v hlávce těšil jsem se na výstup j.a.r. jak malý dudyn. no a zklamán jsem nebyl rozhodně!
pravda, když člověk nezná novou desku, která tvoří osu vystoupení (btw: dodnes jsem nezjistil, kdy vlastně
dojde k jejímu oficiálnímu porodu - nebo už to bylo?), potažmo - když jeden velkou část produkce profotí,
pak je těžké si vše plně užít. ale i v těch chvilkách čekání u pódia - s aparátem odjištěným - si hlava dělala, co chtěla,
kývaje se do rytmu, nožka si podupávala a ucho natáčelo se za každým zajímavým zvukem, vystavuje se riziku ukroucení.
trio vokalistů v popředí pělo, seč mu silo stačilo. nástrojaři (čili muzikanti s nástroji) pak rozjížděli
místy až zběsilou jízdu v rytmu (nejen)funky. z hlasové sekce vynikal - jak se dalo čekat - především miláček dam
(viktořík se neurazí) dan bárta, který dostal větší prostor, než kolegové, což vyvrcholilo jeho obdivuhodnou hlasovou exhibicí,
trvající snad nějakých deset minut.
jeho soudruzi ota klempíř a michael viktořík působili na první pohled mírně chladně, nepřístupně, až znuděně (zvlášť
na lidi s foťákama se mračili), což však byla pravděpodobně jen maska, součást image - dělat jakoby nic,
i kdyby náhodou něco... a nebo jednoduše stárnou, moudří a vážní, nejsou už těmi vysmátými mladými jelimany,
jakými byli dříve. bez ohledu na tyto mé nepodložené optické dojmy, nelze jim vytknout jedinou chybičku,
nebyli přistiženi při jediném zaváhání, při sebemenším neplánovaném zvolnění tempa, při odfláknutí čehokoliv.
a při pohledu z dálky to vypadalo zas trochu jinak - to pak vnímáte vše jako jeden celek, který
tu byl opravdu jednolitý, svižně šlapající a stupňující skvělou náladu posluchačů. mimochodem: publikum (kterého rozhodně nebylo
méně, než na monkeys, jak očekávaly předpovědi) kvitovalo - po mírně váhavém rozjezdu - všechny trumfy j.a.r. s velkým
nadšením, aby se pak nakonec rozhodlo nedovolit ukončit koncert po jednom (byť několikapísňovém) přídavku a skandovalo
tak dlouho, dokud duo viktořík - klempíř nevyslalo přes bar do šatny spěšného posla - technika j.a.r.du - jenž zbytek
skupiny úspěšně dotáhl zpět.
jak už jsem naznačil - těžko soudit nové věci z alba "nervák", když je člověk slyší jen jednou a vlastně
je ani nemá moc čas vnímat. musím dát jen na celkový dojem a ten je velmi příjemný! z desek předchozích měly logicky
převahu skladby alba "homo fonkianz", takže nemohly chybět pecky jako "bulháři", či "už mizí pryč, je... hanka" (vyjmenovávat
další je jednak zbytečné a druhak ještě zbytečnější).
a věřte - nevěřte: já měl po j.a.r.u tak hebké ruce...!
blink:
j.a.r.:: www.rap.czdudyn foto: dudyn
související články:: |