nestihli jsme začátek, takže nevíme úplně všecko, nicméně dorazili jsme včas, aby bylo
o čem referovat. což je skvělé, neb vás můžeme věrohodně pozvat na stejný dvojkoncert
do olomouckého jazz tibet clubu (25.11.2010).
lenka dusilová byla právě v půlce svého setu několika, jak sama řekla
"nedodělaných", nových věcí a mě to zprvu vůbec nepřišlo jako dobrý dramaturgický
nápad. veškeré její poslední počiny prošly silnou produkcí a tak teď ochuzené a nejisté
skladby působily vedle naposlouchaných ošizeně, nevýrazně. na druhou stranu, chce to
obdivuhodný kus odvahy, vylézt s čerstvým materiálem a mít takovou důvěru v jejich kvalitu
i v publikum. a to poslouchalo. byť je těžké si ve vydrnkávačce bez znalosti textu a celku
najít svůj smysl a to důležité, nikdo nerušil, ani když dělala chyby. a nakonec získala uznání,
když sama prohlásila, že ví, že její sólo výstup není tak podstatný, že děkuje za shovívavost
a přizvala na pódium postupně všechny z eggnoise.
ovšem eggnoise velmi překvapili. byť byl nějaký ten zásah patrný, byli
to ti nejumírněnější eggnoise, jaké jsem kdy viděla. vlastně bych si to ani neuměla představit,
protože situace, kdy je dominantní lenka se skladbami z mezi světů a kluci ji jen
doplňují, opravdu jen doplňují!, by pro mě ještě před koncertem byla zhola nemyslitelná.
ale stalo se. což samozřejmě nemusí být nutně špatně, ale kdo doufal v ojedinělé splynutí,
musel být z verze "lenka a doprovod" zklamaný. přitom nakonec ukázali, že to jde – přitlačit
a přesto to nepřehnat. ale až při posledních, starých skladbách jako duše nebo
tělo. jsem ráda, že jsem jich dočkala, protože byl pak takový nářez, že jsem se
z toho málem... zbláznila štěstím. a to je taky ten důvod, proč nakonec radím do tibetu
jít, i kdybyste chtěli původně hlavně eggnoise jako já... litovat nebudete.
vesna 
související články:: |
