coca cola pop star 2005
[parník] :: 15.06.2005

koncert finalistů soutěže coca cola pop star 2005 se konal také v ostravském klubu parník. mimo hosta kapely udg se představili nil, on air a temperamento.

intro :: evergreen, 100°c - puštěno na baru, dost nahlas a dost hodně krát (aby bylo jasno, kde a proč jsme).

natlačit čtyři kapely najednou do klubu, je docela hezký nápad. ještě lepší je, když se to sejde tak, že jsou všechny docela dobré a hrajou střídmě dlouze/krátce. a pak taky - jsou typově jinde, takže nenudí.

typ č.1 :: rocková, rozjetá kapela s dominantní, excentrickou zpěvačkou v čele. chce se mi říct, že hanka kosnovská v anglické verzi brouzdá tam, kde potkáte třeba vladivojnu z banany. na pódiu působí zajímavě, šíleně, divně. skáče a pobíhá z jedné strany na druhou, přičemž se každou chvilku bojíte, že srazí jednoho nebo druhého basáka. sálá z ní síla, možná i nadšení. nil nejsou v žádném případě špatná kapela, pokud vám nevadí, že si z koncertu nezapamatujete jedinou písničku, protože se všechny slijou v jednu. jestli nevyhrajou, tak proto, že: když si chcete poslechnout výraznou zpěvačku v rockově-kytarovém kabátku, sáhnete po kterékoliv americké kapele ze severozápadu a ne po nil.

mezihra :: from base to travel, 100°c; stále, misha; zpěvy deště, udg (aby bylo pořád jasný, kde jsme).

typ č.2 :: ucházející, dobře poslouchatelná, čekáte že roztomilá parta mladých kluků, co má našprtané britské kytarovky, včetně úpěnlivého tahání samohlásek (které mají v názvu s jejich zjevně oblíbenými oasis dokonce stejné). on air hrají tři roky a není tajemstvím, že ve finále ccps se neobjevili poprvé. na stejné místo se dostali už loni. zpěvák luděk fiala se líbí slečnám a to tak, že nehledě na své mimoňské taneční kreace opilé medúzy korunované závěrečným válením se po zemi, s kytarou v náručí. protože se on air během zhruba čtyřicetiminutového koncertu v parníku povedlo vystřihnout i pár písní (give a miracle, in a desert, solitary superhuman s typickým troj-kytarovým vybrnkáváním v konci), které si zapamatujete (a rádi) napoprvé, mají oproti ostatním jisté plus.

jestli nevyhrajou, tak proto, že: když si chcete poslechnout kytarovku, pustíte si staré oasis, nebo třeba living room (pokud to neberete, jako jedno a to samé), s kterými on air už pár koncertů dokonce odehráli.

mezihra :: překvapivě from base to travel, 100°c; stále, misha; něco od post-it (a my pořád víme, kde jsme).

typ č.3 :: umaštění, energičtí, šťastní, tetovaní fríkové temperamento jsou z finálové trojky vůbec nejmladší kapelou. vznikli teprve letos v únoru, načež okamžitě nahráli deseti písničkové demo, které bylo volně k mání i na koncertě. temperamento jsou, abych tak řekla, zvláštní. divní, impozantní, neokoukaní, možná až trochu slizcí, ale tak nějak zajímavě. pro soutěž mají ovšem jedno obrovské, viditelné, plus: moc takových kapel (čti: ve kterých byste mohli vidět pokérkovaného hip-hopera se španělkou v ruce) tady nemáme. v jejich hudbě se mísí začátečnický, postpubertální český rap s tklivými, primitivně naivními, docela beatlesovskými, anglickými refrény a lá "aj láv jú, aj níd jú", do toho všeho jsou zasazeny gramce dj corleona. folky-hop, jak ho známe od becka. pak taky: mají (jakkoliv podivnou) image. jako jediní, v podstatě.

jestli nevyhrajou, tak proto, že: by někomu mohly vadit ty mastné vlasy, neúprosná frekvence ´na na na´ popěvku a školní angličtina jak z první kapitoly come and play. originální a natěšení ale jsou, to se jim upřít nedá. jestli vyhrajou, tak you and me bude jejich hit. ale chceme to?

mezihra :: from base to travel, 100°c; easy to go, lus3 (ano, jsme na finále ccps, pamatujeme).

typ č.4 :: loňská ccps nenašla svého vítěze 12.05.2004, v akropoli, v nikom jiném, než ve speciálním hostu - kapele udg. tu, spolu s třemi finalisty, čekají ještě koncerty v brně a pardubicích. abych to zkrátila, udg jsou dobrá kapela, svižná, svěží, ale ne nesplývavá. za rok svého kralování vydali desku, ze které teď těží především jejich čtrnácti, patnáctileté fanynky na koncertech. oblečené v ostře barevných tričičkách tak dvě desítky slečen večer co večer (rozuměj koncert co koncert) doufají, že to dneska budou ony, koho si vrzák vybere, na kterou se usměje (a dá-li pánbůh, s kterou se vydá na procházku temnou nocí). musí to být zvláštní pocit (a je mi líto, že jej asi nikdy nezažiju:), když člověk/zpěvák oblíbené skupiny kolem dvacítky ví, že před ním stojí zhruba patnáct patnáctiletých holek, co by se s ním mrknutím oka vyspaly. udg každopádně odehráli koncert z kategorii živelný, energický, zajímavý pro prolínání se hlasů saxofonisty a zpěváka, pro poskakování obnaženého bubeníka, dejme tomu i velmi dobrý. ale všimněte si slova ´dobrý´ v předchozí větě.

outro :: from base to travel, 100°c; motýl, udg; něco od cocotte minute (víme, kde jsme byli a víme, že o vítězi se rozhodne 30.06.2005 v lucerně). zatím čau.

ludva