umakart
[art] :: 24.11.2012

v sobotu 24.11.2012 zazvonili u dveří opavského artu vlci. večer pak vystoupili ille, básník jan těsnohlídek a umakart. my z toho pro vás máme report i s fotoreportem.

jaký to je, když nic nemusíš a děláš věci jen, jak cítíš. nic tě netlačí, nikdo do zad nefuní... kapela bez testosteronu a ega. tady se už nemusí předstírat, protože ti kluci už něco zažili a dokázali. to jsou umakart. cestou do opavy jsem chtěl poslouchat starý manuál, abych měl srovnání. nevím, co se to ve mně bere za "čecháčství" hledat důvody, proč nová deska musí být průser a recyklace. a že to bude nuda. probral jsem se včas. žádný rejpání a hledání nesmyslů. na prvních světlech jsem pustil interpol.

začala ille. možná ji znáte spíš jako olgu königovou, nežnou část momentálně spící obří brovskve. ille natočila v produkci dušana neuwerta velice povedené ep a na jaro chystá debut. ille je přesně ten typ, co můžu. něžná, trochu melancholická a neskutečně uvěřitelná. v sále se zhaslo a už jenom šeptalo. vše zamlžené, zamodřené, začerveněné... zmrzlé, schované kdesi v rekvizitách... a tak jsem zadržel dech.

až přijdu domů, až ráno přijdu domů, dám vařit vodu a připravím čaj, co máš rád...
a slunce svítí, do tvý láhve nedopitý a prašnej vesmír tou září lítá a víří...

a křižuju si po cestách, v sobě, vážný a klidný... jak se s tím poprat? hrátky s písmenky. mám rád. illeart.

probuzení. jan těsnohlídek je zjev. neznal jsem ho a jsem rád, že už znám. začal recitovat a já si musel koupit všechny jeho knihy i s věnováním.

něco se děje
tak jak to je
to už nebude dlouho
tak jak to je
to už dál nejde
...

sál se natlačil k pódiu, když se rozezněl umakart. trochu mi to připomnělo kraftwerk. starý věci, nový věci. sem tam osmibitový retro, špetka punku, kytarovek i rokenrolu.

poslouchal jsem a myslel na priessnitz, the ecstasy of saint theresa, tatabojs, nierika, lu, lesní zvěř, na všechny kapely, které mě kdy ovlivňovaly... a že to všechno mám rád. hudbu, texty, básničky, světla, zvuky a lidi, co umí. když se na závěr umakartů objevil na pódiu jan těsnohlídek, pak ille, vlci u dveří buráceli sálem. celý večer se propojil. lidi, co si jsou uvnitř podobní. stírají se slova předkapela, předskokan, předbásník, předpísničkář... leze z toho jeden celek a jeden hezký večer. díky ille, janovi i umakartům a taky vendulce, že to celý zprodukovala. a tak můžu cestou, noční opavou s klidným vědomím schovat interpol, zastrčit do přehrávače nový umakart a zpívat si, že svět je zas o něco krásnější...

lukáš horký
foto: lukáš horký