spolupráce mezi muzikanty je náhodou docela fajn věc. kdekdo si dneska vypomůže při nahrávání desky (no, dušan neuwerth pomáhá všem), kdekdo hraje ve více kapelách najednou. taneční remixy kamarádů u nás lítají jako na běžícím páse, všichni si navzájem ochotně předskakujou a hostují na koncertech. sem tam si i stoupnou za zvukařský pultík sunshine, jako šmity z roe-deer. ale úplně z jednoho města nejsou. z klubu možná, jenže roxy sešlost je zase trošku o něčem jiném. kdyby to prováděl tábor, koukali byste na pódium najednou na kaye a pačesáče vojtka. kdyby litvínov (a to by byla vůbec moc velká švanda) usmívaly by se na vás svaly martina maxy a manekýnka iva frühlingová s es-luneťáky jako chlapeckým sborem v pozadí. v lokalitě původu ale naštěstí zatím drží prim brno.

rok po vzniku tara fuki a pět let, po té, co se dal dohromady chorchestr spojilo rodné hnízdo indies records všechny svoje síly a vyplivlo z jejich členů stmelený asyl act. hudebně se tahle hraje-celé-město kapela pohybuje kdesi mezi jungle, breakbeatem, triphopem s malými výlety ke klasickému zvuku kontrabasu a violoncella doroty barové (půlka tara fuki). občas vám o ouško možná zavadí i něco zavánějící nujazzem, podkresleným v podstatě nerušivou kytarou. zmatenou souhru zvuků a všelijakých kombinací hudebních škatulek ještě o něco málo umocňují texty v jazyce mateřském. o ty se střídavě postaral kapelník jiří starý a jedna z vokaliskem, petra drahanská.

asyl act se letos povedlo na kapka records (hezoučký návrat k druhé desce tara fuki tzn. kapce) vydat desetipísničkový debut houpačka, pokřtěný monikou načevou. a ačkoliv se letos jakákoliv andělská (a vlastně i almácká) soška na poli taneční hudby brnu vyhnula obloukem, s melancholickým, trochu depkoidním elektropopem kapelky se máte v boomerangu na co těšit. snad to s nimi na koncertě nedopadne jako s noise cut a povede se jim nepříjemný šuplík matlala-patlala rozbíječů zvuků a kombinací všeho v elektronice možného překročit minimálně stejně jako ve studiu.

ludva