pan erik to tu má zřejmě stejně rád, jako my jeho. v česku jste si jeho jméno mohli přečíst za posledních pár měsíců několikrát (hrál už na filmové škole v uherském hradišti a má před sebou ještě pět velkých zastávek) a prakticky po roce se vrací do fabricu. dost možná si ho tady hýčkáme proto, že se sem podobné hudby moc nevozí (amon tobin byl letos v dubnu v praze poprvé...) je ale těžké pojmenovat ji – nu-jazz je "jen" zástěrka. je to především trumpet-music. erik je nosník, erik je zvukodárce, mozek nebo duch. za desetiletou kariéru vydal 12 alb (převážně slavný label blue note), řazených do poliček jazzu i elektroniky. nikdy se nevyčlenil ze zastupování acid jazzu, vždycky přinášel zajímavé kompilační songy s mc's, dj's, hiphopery nebo výjimečnými hlasovými kulturami a nikdy nepřekročil alternativní práh směrem k mainstreamu. jeho prvotinou byla ještě jazzová deska out of a dream. od alb the mask, revisité, mantis nebo bend new corners se už ale ničeho explicitně vymezeného nedočkáte.

na cestě od milese davise po briana ena minimalizuje své prostředky, aby vznítil neuvěřitelnou škálu modrých gradací ostatních v kvartetu/kvintetu. fúze se všemi styly taneční hudby je pak výchozí bránou pro působnost jinak skromných témat, která fungují v nekonečných repeticích jako hypnotický nástroj. posledním albem je právě již loni předvedený arkhangelsk, který je prolnutím jeho hudebních radostí: šanson i dub. vždy ale poznáte jeho styl, je čitelný: dokonce i ve spolupráci s tak výraznými umělci jako již zmiňovaným amonem tobinem nebo s půvabnou keren ann – jejich málo známé album art rock bootleg (2003) plný skvostných najazzlých písní a standart je velkým potěšením (koneckonců jako jakákoli jiná deska s kerininým křehkým hlasem v tišší poloze).

na neděli není ohlášen žádný oficiální tracklist, ale dá se předpokládat klasická sazba acidu s malými výlety do neznáma. připojte se.

blink::