here here nebyli. prostě nemohli přijet. ne že by to vadilo - náhrada byla zajištěná. na
pódium vylezl od pohledu netypický bloňďák se světle tyrkysovou kytarou a spustil si svoje
ulousané písničky, které všem připomněli např. amerického barhda davida eugense edwarda
(woven hand - viz. colours of ostrava 06). a nenudil, ani na okamžik. mezi skladbami vůbec
nemluvil, jen přešlápnul na pedálech efektu, a jel si to svoje projevem skorocountryblues
nebo riceovské balady jako bychom tam ani nebyli. a tenhle melodik, tenhle introvertní
maník, co vzbuzoval zájem každým coulem, protože zněl jako odjinud, tahleta záhada, to je
selfbrush (vašek havelka, občan čr) - jeho tvář ani repertoár jsem neznala, ale už vím,
proč je v hudebních kruzích uznávaný. velice naléhavý hlas, potisícáté potrvrzené
"v jednoduchosti je síla" a najednou se přistihnete, že tajíte dech spolu s ním.
mohl být jen vhodný stimul, ale odcházel jako hrdina.
a teď ta horší zpráva: nierika ala hydroponicum je pryč. těžko říct,
zda nenávratně. možná je to jen dočasně nějakou tou nákazou na lžicče. a možná taky
ne a pak to bude trvalá tendence, což je nešťastná hudební diagnóza. nicméně s dlouhotónovými
melancholiemi raději nepočítejte. jejich nová inklinace je překvapivá. není divné,
že přitvrdili - ne při třech vokálech, třech kytarách a vesele rozjetém bubeníkovi
(výborném bubeníkovi). už by ale pro někoho mohl být divný pohled na "něžnou moni"
jak paří za mikrofónem víc, než publikum. to je vlastně neklamné znamení toho, že
nejde jen tak o několikastupňový odklon, ale o úplně jiný útvar. je to rock. vážně je.
s dvěmi odlišujícími prvky: intenzivní, skutečně nápadité využití klarinetu,
a elektronika, která zůstává klasicky nadrůměrnou prací, ovšem tentokrát s jinou
zdrojovou jednotkou - syté taneční alter-rytmy. a ačkoli se sladce vtipkovalo o atmosféře
cukrárny, balady byste se nedočkali ani náznakem, a dokud na rozloučenou nezazněly
yesternight a schwarzblack, vůbec mi nebylo do zpěvu. nejsou špatní,
pořád jsou to slušné pecky, ale napříkad zbrusunová, poprvé veřejně hraná she´s like me,
byla ukázkově přebuřená. taaaaak moc všechno zahustili, že prostě ztratili šťávu a jsou
spíše v kaši. naproti tomu věřím, že např. crystal nebo good bye mohou na jednotlivé
poslechy z alba bavit. zdůrazňuju: "na jednotlivé poslechy". pustťe si celé album a možná
přestanete někde v polovině nadočekávání hlučné padesátiminutovky sousředěně poslouchat.
dím, že pokud by chtěli svůj kmenový žánr ještě více vzdálit od svých mladých let, zřejmě
ztratíme víc než získame. rockových kytarovek je tu habaděj, nierka byla jen jedna...
vesna 
související články:: |
