osmero dní se bohumíňáci a přespolní přivandrovalci mohli těšit z radostí,
jaké jim dopřával festival léto.kruhy 2003. až na poslední den dávkovali pořadatelé
lahůdky po troškách, s ohledem na to, že tak si to nejlépe návštěvník vychutná. dva až tři koncerty,
či divadelní představení, doplněné o různé doprovodné akce z dalších oblastí kultury.
jako ona zprofanovaná červená nit se celým děním táhl plenér - řezbářská dílna pod širou
oblohou, na jejímž konci byla výstava zde vytvořených dřevěných soch. závěrečný den pak byl
skutečným vyvrcholením - nejen co do počtu vystoupení...
nebylo v mých silách a časových možnostech pobývat den co den v bohumínském
parku petra bezruče (potažmo v letním kině a bedrunce) a sledovat celý program. bylo třeba
vybírat, uždibovat po kouskách. důležitější ale byla atmosféra. všeobjímající klid a pohoda.
ta měla být naznačena i absencí jakékoliv ochranky.
mými dny byly tedy: úterý, čtvrtek a pátek. úterní program činily v podstatě
tři koncerty - mladé ostravské jazzové partičky jazzyk, bohumínsko-ostravské elektronické formace
oderberg ind. a hatatitla jamu. jazzyk znám velmi dobře z mnoha ostravských koncertů.
bohumínští rozhodně nemohli být zklamaní. mlsní jazzyci přispěli pod stanem alibaba
baru k oné dobré atmosféře řadou precizně zahraných skladeb z per svých i jazzových klasiků.
jak říkám: nic nového - opět výtečná pohoda! (neusínat mi na těch vavřínech, pacholci :o) -
vzkaz autora). ještě více jsem ale byl zvědavý na oderberg ind.. něco málo už
jsem o nich slyšel, ale na živo jsem si je odchytil poprvé. elektronická muzika (s e.b.m.,
ambientními a dokonce punkovými kořeny) byla v bezručovic parku doplněna hodně vychytanými
projekcemi. záběry z pod mořské hladiny se střídaly s industriálními motivy - z druhé strany
to všechno částečně překrýval tajemný pulsující šum, který byl ve skutečnosti televizním zrněním,
natočeným z velmi malé vzdálenosti (dle informací přímo z tvůrčí kuchyně - či jiné místnosti).
už tak poměrně dlouhé skladby (cirka 7-8 min.) měly vždy svá dlouhá intra a dojezdy, takže celkově
se natáhly na čtvrthodinku. velmi zajímavé! noční hatatitla jam ve stanu jsem už nedal -
výpravčí pískal nekompromisně, vlak do ostravy vyjížděl včas.
prvním ze čtvrtečních vystoupení,
byl koncert ostravského srpnu. je to už řádka měsíců (vlastně už let), co jsem je slyšel hrát
naživo... navíc čerstvě nahráli nové cd (zpráva ze zákulisí: těšte se na brzký křest!),
takže jsem se měl na co těšit! a právem. bany a johan hrají sice momentálně pouze ve dvou,
ale jimi produkovaná pohoda, převlečená za tóny, se rozlévala po letním kině, vnímána
snad každým pórem kůže přítomných. vůně dřeva z plenéru vedle pódia jen dokreslovala
náladu. chvilku po setmění nastoupil na scénu vladimír václavek se svým projektem v.r.r.m..
vladimír už je živoucí legendou - vše, co dělal, dělal dobře. v.r.r.m. předváděla výtečnou alternativu,
ne až tak vzdálenu někdejší tvorbě legendárního dunaje. další ze série výtečných koncertů!
místo původně plánovaných a avízovaných czerwů, kteří hráli ve středu až kdesi na
mazurach a jednoduše by nestíhali dorazit, měli hrát jiní poláci: mini wafle. ty na
své místo doporučili sami czerwie. protože však dorazili se značným zpožděním, nemohl jsem na
jejich výstup čekat. z doslechu však vím, že to nebylo to pravé ořechové...
pátek (pojatý jako "řecký den") byl poměrně značně poznamenán deštěm.
řecký folklórní soubor, byl v podstatě oním deštěm vyhnán ze scény. my sami jsme našli útočiště
pod stříškou zahradní restaurace za hledištěm - to v tu chvíli zelo (vepřo, knedlo) prázdnotou.
větší štěstí měli herci z hrabovského národního divadla - divadla u lípy.
pánové s hostující dámou (jinak hrající v divadle petra bezruče - v tomto parku
se musela cítit jako doma... v práci... - pozn. autora) předvedli parodii na opus o trojské válce -
čtyřská válka. velmi zábavný kus! diváci autorské dílko přijali příznivě a odcházeli v dobrém
rozmaru, takže soubor nemusel ani náhodou použít oblíbený cimrmanův skeč "vichr z hor".
večer (alespoň pro mě) uzavřela řecká kapela saloniki (řecká, ale z česka). příjemná
muzika, založená na tradičních řeckých motivech a rytmech byla pod pódiem doprovázena
tancem tradičních řeckých tanců - pravděpodobně v podání místní řecké komunity.
protože jsem měl v sobotu trošku jiný program, předávám reportážní mikrofon
naší zuřivé reportérce egoně ervině kišce - alči.
dudyn
na sobotní, závěrečný den léto.kruhů byl naplánován
nejbohatší program, jak se ostatně na konec sluší a patří. hudební
část festivalu hned po vernisáži dřevěných soch vyrobených v průběhu celého týdne zahájila
slovenská zpěvačka, skladatelka a instrumentalistka suí vesan.
tato drobná, ale charismatická žena zpívá své velmi osobité písně
způsobem, že posluchači občas bezděky až přeběhne mráz po zádech.
její písničky pojednávají o životě, některé ovšem v takových rovinách,
že se můžou zdát běžně smýšlejícímu člověku možná trošku
fantaskní a nepochopitelné. suí do nich vložila moudra, které není každý ještě
připraven pojmout. ale přesto je její koncert určitě přínosem pro
každého. ta hudba s prvky ethno music, ten zpěv, kdy hlas je
jakoby dalším hudebním nástrojem... člověk se nechá snadno unést. suí
vesan se doprovází na kytaru, chvíli na bubínek a k tomu všemu používá
ještě několik jiných malých doprovodných nástrojů, které lze těžko
specifikovat. na závěr svého bohumínského vystoupení také v jedné
písni vyzvala ke spolupráci publikum, které se pustilo nadšeně do zpěvu,
cinkání klíči a bouchání do laviček. nic netušící a do areálu letního
kina nevidící kolemjdoucí museli být věru překvapeni, co že se to tam
děje.
po občerstvovací pauze jsem si prohlídla sochy a jala
se trpělivě vyčkávat na polskou skupinu wadada. tento šestičlenný
soubor (tři ženy a tři muži), jejichž nástroji jsou perkuse, bubny,
bubínky a zpěv, začal svými afrokubánskými rytmy publikum pomalu
ale jistě rozehřívat. ještě před koncem mě však hlad a jiné potřeby
vyštvaly do čajírny alibaba bar, jejichž skvělé placky jsem večeřela
již bezmála týden. v parku mezitím vyrostl malý labyrint, jež byl
jakousi vernisáží výtvarných a rukodělných děl a dílek dětí,
které za celý týden trvání léto-kruhů vytvořily. každý návštěvník
se mohl také zamyslet nad různými moudrými myšlenkami a příběhy, které
byly také součástí labyrintu.
už za tmy nastoupila ostravsko-smolkovsko-mohelnicko-valtická
skupina sultan soliman. svůj vlastní hudební styl, svéráznou interpretaci
reggae a ska sami nazývají rasta esta. pro tento styl poměrně tradiční
zastoupení nástrojů mají solimani ozvláštněné ještě hrou na akordeon v provedení
frontmana a zpěváka libora bálka. také kytara dostává místy
solidní prostor pro nějaké to sólíčko. bohumínští se i přes občasné
přeháňky už opravdu pěkně rozpařili.
jako kulturní (tedy ne že by hudba nebyla kulturní)
vložka se představil režisér polské scény těšínského divadla pan janusz
klimsza se svým monodramatem "o jak śliczno familia". kdy jsme se
v polském nářečí a ve velmi svérázném pojetí dozvěděli, jak že to
vlastně s tím ježíšem bylo.
když jsem napsala, že se při sultan soliman bohumínští
pěkně rozpařili, pořád to ještě nebylo nic proti tomu co vypuklo, když
na se na scéně rozezněly tóny první písně polské skupiny akurat,
posledních účinkujících na bohumínských léto.kruzích. tito sympatičtí
mladíci snad ani netuší, jak početnou zde mají základnu fanoušků.
jejich hudba je jakousi kombinací reggae, ska a rocku, přičemž místy
je to kombinace všech těchto stylů, jindy jsou některé pasáže ryze
reggae, jiné zase pěkně hutný rock. výborné nápadité písně, jak hudebně,
tak i textově (tedy alespoň co můžu se svou znalostí polštiny posoudit).
je to hudba, která vás zvedne ze židlí (pokud nejste dobře přilepení). a podle
toho to taky v bohumínském "letňáku" vypadalo... bez přídavku
se skupina z pódia nedostala... snad jediným mráčkem nad koncertem
skupiny akurat byl samozvaný postarší tanečník (po chvíli se k němu
přidala i jeho squaw), který nečekán a nezván předváděl své taneční kreace
přímo na pódiu.
celkově bych zhodnotila léto.kruhy jako velmi vydařený
festival, který svým spojením multižánrového festivalu a řezbářskáho plenéru,
či výtvarné dílničky pro děti asi nemá u nás obdoby. pro příští ročníky
bych snad jen byla pro lepší propagaci, aby byli přilákáni
návštěvníci i z širšího okolí, také nějaká ta ochranka by neškodila (ať si netančí
kde kdo na pódiu). v neposlední řadě by nebyl od věci i moderátor,
aby se příště účinkující nemuseli uvádět navzájem. ráda bych pochválila
zvukaře, kteří odvedli opravdu dobrou práci, neboť dobrý zvukař - půl
úspěchu! alča
foto: valda, dudyn, cimrek, alča 
související články:: |
