emo v jakémkoli stylu je dneska mnohdy dost nepopulárně chápáno jen jako větev pro šlehnuté puboše. emo má ale i své dobré, lepší a nejlepší stránky. něco každopádně vyčtete z následujících: českými zástupci bude prošlápnutá partička goro, která zlehka připomíná kdysi tak skvělou postgrunchovou partičku "a" nebo chladivé placebo. slovenskými hosty jsou rara avis, kteří na svém myspace zvesela slibují a propagují nový singl-doufejme, že ho přijeli představit naživo! a do třetice aim – u nich se zastavíme.

je škoda, že do koncertu zbývá jen týden. na materiál z desky spirit of your tide si člověk musí zvykat. zní prvoplánově, ale klame a pokud ho jako kdysi já odložíte příliš rychle, přijdete o mnohem lepší než průměrný poslech. ano, chvíli zní banálně. u středně výškových kytarovek v pop-rockové košilce se invence hledá k jejich smůle opravdu hůř. nakonec ale snad úplně nesmetete ani triviální zpěv romantických v 80' prošlých melodií. na to je příliš pravdivý a trefný. je jedno, že příběhy jsou stejné jako ze starých magičů vašich – když je podávají takhle, přijímáte, jako byste je slyšeli prve. nehrají na jedinou vrstvu a nepodléhají aranžování základního zvukového lídra. každý přichází se svou linkou = se svou náladou. kloubit, nechat ožívat a sešívat čtyři pytle emocí je výsada aim. navíc, ačkoli album momenty působí jako deftones bez koulí, na koncertě umí i fioro, holčičkovsky vyjemněný krasaveček, zařvat až to zabolí. koneckonců, ne náhodou jsem je označila za objev roku loňských colours (zde).

pokud se na aim nevydáte do ostravy, máte je šanci v okolí ještě shlédnout den poté v kopřivnickém klubu nora, nebo 14.04.2009 v olomouckém jazz tibet clubu.

blinky::