ladí neladí: dlhé diely (sk) & psí vojáci
[fabric] :: 25.03.2004

další díl série koncertů ladí neladí se týkala především nezávislých muzikantů a firem, které se neštítí je vydávat. na pódiu se tak sešly dlhé diely a psí vojáci.

dlhé diely momentálně vystupují pouze jako dvojčlenka - tedy... přinejmenším na tomhle ladí neladí tomu tak bylo. nástrojové složení je tak trošku kuriózní a lákavě zajímavé zároveň: salontay pleje kytaru a kamarádka šina obsluhuje basu a japonskou škatulku na zvuky. atmosféra koncertu mi připomněla tu, kterou jsem dříve mohl zažít třeba na vystoupení kapely srpen nebo vladimíra václavka sólo.

pohoda zaplavila (konečně zas jednou i na ladí neladí) plný klub a diváci dokázali, že psí vojáci mají otevřené a vnímavé příznivce - protože, co si budeme povídat - drtivá většina publika přišla právě na vojáky. často usazeni na parketu a se zavřenýma očima houpali se na klidné hladině muziky dielov, jen občas zčeřené trošku ostřejším kytarovým riffem. těžko tu škatulkovat... základ je položen na jakýchsi jazzových plochách - občas sahajících k blues nebo k trip hopu, do toho je přidána špetka ethna, troška rocku, něco alternativy. a výsledek je velmi příjemný!

po krátké pauze nastoupila legenda české muziky (nebojme se silných slov, že?) psí vojáci. náčelník topol a jeho psí vojsko (tedy... dva vojáci ještě vojsko nedělají) maličko oproti slovenským kolegům zrychlilo a přidalo na energii. no však víte, však je všichni dobře znáte... při pozdější diskusi jsem se musel shodnout (a proč taky ne?) s jedním z kritiků, že takhle dobře nazvučené je ještě neslyšel.

diváctvo, ze kterého už jen hrstka vydržela sedět, se výtečně bavilo, tančilo a poslouchalo. po náročném programu předchozích dnů mi z duše mluvila nejvíce jedna z mých oblíbených písní chce se mi spát. nechyběly ale ani další psí hity - dokonce i na žiletky v jednom z přídavků došlo (a kiliána nedoryho už asi nikdo vážně nečekal... stejně každý ví, že by se nedočkal). kapela se musela na pódium vracet několikrát a asi by to tak mohlo jít donekonečna, kdyby televizní štáb netlačil čas a na diskusní židle se už pomalu neslétali kritici.

diskuse se tentokráte točila kolem těžkého života nezávislých kapel. krom muzikantů a kritiků byl přizván také šéf indies records. petru fialovi se povedly hned dvě velmi dobré hlášky. jedna z nich byla pravděpodobně nechtěná, ovšem výtečně korespondovala se skutečností posledních let v redakci rocku&popu. to když p.f. představoval šéfredaktora onoho časopisu...
p.f.: "...a po pravé straně sedí tomáš s. polívka - rock report."
t.s.p.: "rock&pop!"
p.f.: "ano, rock report..."
t.s.p.: "rock&pop!"
p.f.: "ještě pořád?"
t.s.p.: "ano, ještě pořád..."
jak trefné..!

o něco později pak charakterizoval psí vojáky jako nejlepší příklad, jak se přes svou nezávislost propracovat k závislosti... zas jeden hřebíček praštěný do hlavičky... bohužel to byly jediné dva vzruchy v téhle diskusi... já neříkám - debata to byla jistě zajímavá, ale faktem je, že bez michala nanoru to nějak není ono. chybí tu ten rušivý element, který nějakou tou slovní rozbuškou uvede do pohybu lavinu slov a protichůdných názorů. chyběla tak jakási dynamičnost téhle nedílné součásti ladí. ale nakonec jsou tu ještě ty pověstné střihačské nůžky, které dotvoří zbytek...

dudyn
foto: dudyn