pražský výběr
[fabric] :: 29.04.2004

pražský výběr se vrátil na pódia v plné síle. koncert ve fabricu [ov] toho byl naprosto jasným důkazem - věřte trembimu!

dospívání si každý spojuje s něčím jiným. hudba s dospíváním rozhodně souvisí. a pražský výběr s hudbou jakbysmet. jednoduchou dedukcí si vyvodíme, že dospívání souvisí s pražským výběrem. ano - tak tomu bylo u mne a jsem tím poznamenán nadosmrti. každou zmínku o tomto pojmu jsem hltal bezezbytku a když se v dubnu začal rýsovat koncert v ostravě, byl jsem štěstím bez sebe. pravda, naposledy jsem je viděl těsně po revoluci v ostravské hale tatran, ale na pravý, nefalšovaný klubový koncert, jsem musel čekat až do čtvrtku 29.04. léta páně 2004.

nejen já byl asi pln očekávání. zpaměti i pozpátku naposlouchané desky, z nichž první kultovní dvě nahrané ještě někde na emgetonkách z kotoučáku, mi léta navozovaly tu správnou náladu. v obecenstvu jsem se cítil jako mezi svými. vrstevníci a starší kmeti obsadili zadní pozice, zvědavá omladina se nahrnula dopředu. vystoupení mohlo začít. a na hvězdy takového typu nebyl počátek kupodivu ani moc opožděn.

co říci objektivně a nezaujatě, abych nemusel hýřit superlativy? bylo by toho zřejmě pramálo, takže hýřit budeme. po úvodním vystoupení doktora klauna zdeňka korčiána (znáte např. z manéží bolka polívky) nastoupili na pódium čtyři postarší postavičky - vilém, michael, michal a klaudius. známý kytarový rif odhalil jednu ze starších věcí, a to olda je přítel můj. publikum nebylo na pochybách, že tento večer zažijí něco velkého a neopakovatelného. následovala komu se nelení, tomu se ženění s velice smysluplným haťapaťa textem, jak poté podotkl kocáb. další playlist nemá cenu zmiňovat, jelikož pražáci zahráli víceméně všechny songy ze straky v hrsti a výběru. pokud si vzpomínám dobře, nezazněly jen tango ropotámo, nádraží, papíry straší a sbal si to svý ráno (které by pavlíček dnes na desku už nedal) a hrály dudy.

překvapilo mě také, že z běru zahráli pouze stín. hlasová sekce byla obohacena o dvě blikající krasavice, které strohým písním dodávaly příjemný rozměr. na všech zúčastněných muzikantech bylo vyloženě vidět, že je hrát baví, a to je pak určitě rozhodující na celkovém dojmu. člověku znalému určitě při skvostech jako hrabě x, smolař nebo snaživec (který ne a ne skončit, zpívajíce s celým klubem) běhal mráz po zádech. kocábův výraz, pavlíčkovy neuvěřitelné kytarové onanie, čokovy stylové opičky či kryšpínova pohoda působila jako balzám na duši. v poslední fázi za zvuků chvastouna dokonce na pódium vběhnul maník s maskou ropotáma, který celou píseň s kapelou protančil. jako poslední přídavek zazněl tatrman, kterého kapela zahrála tento večer podruhé, ale v žádném případě k nevoli účastníků. holt jak říká klasik - kdo tohle propás, ten má... pech!

trembi
foto: alča