colchoz fest 2004
[sál polaneckého družstva] :: 28.05.2004

jak jsme slíbili, přinášíme vám po krysím fotoreportu také slovní reportáž od stejného autora. jak to tak vypadá, téhle vypečené akci chybělo jen jedno: vy - diváci...

"od zastávky pudete po cestě, za esíčkem je hospoda u dluhoše, za hospodou doleva a tam už to je..." a bylo. v sále místního družstva, pěkně na parketách, umakartové stoly, bečkové pivo z plastu - zkrátka idyla. po necelých dvou hodinkách po plánovaném začátku akce začala s hraním ostravská "grunge" kapelka nausea (slovník cizích slov říká: nauzea = pocit nevolnosti, nutkání ke zvracení. k ničemu podobnému během vystoupení naštěstí nedošlo...). čtveřice mladíků zahrála ráznější bigbít se slušným nasazením (nadšení kapely přeci jen mnohdy značně klesne, když publikum čítá něco kolem desíti posedávajících individuí - ostatně ani při produkci dalších kapel nebyla situace o mnoho lepší - návštěvníků přišlo pomálu a i ta hrstka, která se na této vypečené akci sešla, byla rezervovaná i při nejpříjemnějších podmínkách).

další kapela funky punch quartet z havířova (tady na colchoz festu spíše jazz punch trio...) zahrála sadu jazzových skladeb různých interpretů - inu pohodová muzika, při níž slunce nadobro zapadlo za polaneckým družstvem.

brněnští rhodian přivezli své cd s názvem fact or your fiction, vlastní kouř a nepříjemně blikající světlo. zahráli velmi přesvědčivý koncert - směsice hc a elektroniky (v pozadí jim neustále tucal sampler), škoda jen, že cd, které obdrželo prvních 20 návštěvníků (a já byl mezi těmi šťastnými), kteří se přitrousili v prvních dvou hodinách festivalu, není tolik energické a živé.

poslední z kapel, které jsem byl s to shlédnout, byli ostravští strait jacket (očividně miláčci zdejšího publika) - hard rock budící poněkud rozporuplné pocity co se týče autentičnosti výrazu a vystupování, každopádně jim to šlapalo moc pěkně.

to už se chýlilo k jedné hodině, diváci z části usínali, z části upadali do alkoholových mdlob (což z části způsobil i fakt, že došlo pivo a poté postupně i různé tvrdší alkoholy). jeden z organizátorů nás záhy zavezl autem až domů (tomu říkám festivalový servis) - tímto mu díky.

nuže colchoz fest se jevil jako tradiční podnik s takřka rodinnou atmosférou. dojem akci kazil snad jen nízký počet účastníků a z toho plynoucí potíže se zvukem, kterému roztroušené postavy nikterak nepomáhaly s lomem. nakonec bych rád vyzdvihnul zajímavý podnik jednoho z organizátorů s názvem "slyšíme do sta let", v jehož rámci byla zájemcům rozdávána vata. třeba se to chytne i na dalších akcích...

krysa
foto: krysa