priessnitz
[prostor-tančírna] :: 17.09.2004

jesenická kapela priessnitz byla hvězdou pátečního večera (17.09.2004) v prostoru-tančírně [ov]. než se na ně dostalo, vydováděly se na pódiu ještě dvě předkapely.

koncert kapely priessnitz byl uveden dvojicí kapel. první z nich - ostravští sunflower, předvedli poněkud výrazově plytký rock, hraný po vzoru kapel jako nirvana či pearl jam. v půli svého vystoupení naštěstí poněkud pookřáli a dali k dobru několikero zajímavějších kusů, a to s o poznání větší vervou. diváctvo přesto zůstávalo více - méně lhostejné (až na pár jedinců, o nichž by se však dalo dost dobře říci, že by se zabavili sami i bez kapely...).

druhá předskakující kapela - havířovsko-ostravský černý rybíz - zahrála s větším nasazením vcelku chytlavý rock, výrazně pak zaujal zpěvák svým nakřápnutým hlasem, chtě nechtě evokující frontmany kapely wohnout (a to jak hlasovým projevem, tak vzezřením a vystupováním). po několika skladbách však začaly písně splývat a mé počáteční nadšení poněkud opadlo. ke konci (poměrně dlouhého) vystoupení jsem se nemohl zbavit pocitu jisté cykličnosti.

hrdinové večera - kapela priessnitz z jeseníku - byli o škatulku výše než zmíněné dvě kapely, což dosvědčovalo minimálně publikum - jak svým počtem tak reakcí na hudebníky. co se týče publika, zde bych se rád pozastavil. postarší fandové byli k vidění zřídka, hlavní pozice zaujaly mladší fanynky vyluzující v pauzách mezi písněmi kvalitní jekot, hned vedle se skvěla skupinka vytrvale napodobující hru na kytaru s příslušným mrskáním bujnou kšticí a rytmickými pohyby. korunu tomuto diváckému panoptiku nasadila dvojice mladíků poskakujících davem na barových stoličkách (nemluvě o člověku, jenž půlku koncertu strávil v kleče na zemi mlátíce rukama rytmicky do podlahy).

pokud však člověk přeskočil řady rozdováděných diváků a dospěl až ke kapele, měl na co koukat. bubeník laco kolompár neustále kouřil cigarety, hrál na dvojšlapku a např. v písni děláže se do toho opravdu opřel. jaromír švejdík (lídr kapely) tradičně zapomínal text, tu a tam zvesela poskočil a svůj zrak upíral spíše k publiku než kamsi dozadu do neurčita, jak bylo jeho zvykem. písně odsýpaly, kapela šlapala, nu co si přát více. dokonce i playlist byl mírně oživen drobnými změnami a tak mohu klidně konstatovat, že se kapele koncert v ostravě vyvedl snad nejvíce ze všech lehce po i před prázdninových vystoupení. inu potemnělé kluby kapele sluší více než velkolepá pódia mnohadenních festivalů.

krysa