radůza
[parník] :: 14. a 15.10.2004

hned dva večery za sebou bude paluba parníku patřit jedinečné písničkářce radůze, její harmonice a kytaře. připravte se na nezapomenutelné zážitky, smršť roztodivných nálad a pocitů...!

po dvou povedených, vcelku úspěšných albech si charismatická písničkářka radůza odnesla loni tři sošky anděla. pozdě, ale o to upřímněji si jí tehdy všimla akademie mimo jiné jako objevu roku, téměř deset let po té, co ji takřka na ulici objevila a do lucerny přivedla zuzana navarová.

kdo by ten příběh dneska neznal. malá radůzka hrála, jak jen mohla, po ulicích, třeba i těch ruských na školních výměnných pobytech. jak šly roky, akordeon ji přirostl k srdci, hlas nabyl na jedinečnosti a nezaměnitelné šarmantní syrovosti, pro kterou si ji s málo kým spletete. čas od času hrála s nerezem, legendárními marsyas, předskakovala suzanne vega či oldfieldovi, natáčela s jablkoní (na desce cestující v noci). a pak taky prokládala léta studia skladby na konzervatoři skládáním silných, temperamentních, od jiných nástrojů zcela očištěných, ostrých, emocí plných písniček a městských syrových šansónů s harmonikou, a sem tam kytarou, v ruce.

představa, že její skladbičky evokují semtimentální pocity čehosi mezi chvilkami strávenými nad horkým kafem v obité sklence, kdesi v příměstském bufetu (být to bufet nádražní, byla by řeč spíš o priessnitz, nebo umakartu) a jízdou posledním nočním autobusem do dejvic, že mrazí i objímají lehkou upřímností zároveň, není možná úplně zcestná.

jak jednou řekl jiří černý, radůza se ve svojí muzice našla. co dodat? jen, že by byla škoda, se v ní alespoň na chvilinku nenajít taky.

blink::

ludva
foto: adam von oderberg