-123 min. & terne čhave (festival ethno-jazzové hudby)
[u-klub] :: 03.11.2004

v rámci ethno-jazzového festivalu se ve středu 03.11.2004 do olomouce sjedou královo-hradečtí mistři místní world music terne čhave a pardubický rock-jazzový poklad -123.min.

nevím, jak na desce, ale na živo umí "mladí kluci" (tzn. terne čhave) tou svoji ethno-latino-jazz-rock-rómskou, tradiční i vlastní, z tradičních kořínků čerpanou, muzikou posluchače pořádně rozdovádět, pobavit, nadchnout a co já vím, co ještě. vraťme se ale kousek zpátky...

kalendář ukazuje druhou polovinu let osmdesátých, partě kluků z hradce táhne na osmnáct a přemýšlí, jak si ukrátit volnou chvilku. mají rádi muziku, tak proč si nezaložit kapelu. ryze klasické rómské cajdáky po čase vystřídávají povedené písničky vlastní. štěstí talentovaným přeje a terne čhave se tak na plzeňské portě (paradoxně v éře nejúspěšnější) dostávají k vyvrcholení první etapy své existence. rasové útoky a parta rozzuřených skinheads v nich zanechávají jisté následky.

trvá dalších deset let, než si uvědomí, že bez muziky vlastně žít neumí, načež nastává fanoušky uvítaný comeback. na jaře 2003 přichází patřičně nazvaný debut avjan pale (jsme zpátky), kořeněný perfektní koncertní atmosférou plnou radosti a veselí, jaké je možné vydolovat z čtyřhlasé, tříkytarové, talentem a temperamentem hýřící rómské sebranky.

hodně toho uběhlo od jejich vzniku-obměnila se sestava (tzn. přibyl houslista adam pospíšil a perkusionista z radium.nfo, kroupa), začali hrát písničky výhradně vlastní, zvát si hosty jako kelarovou či bínu, a v pondělí vydali další desku s pateticky symbolickým titulem kaj džas (kam jdeme), dosti obsažným pro následující turné a vlastně celý vývin jejich mírně nazaškatulkovatelného stylu.

důležitá pozn.:: o den později (04.11.2004) vystoupí terne čhave ještě ve valmezském emku (m-klub)!

pojďme chvíli mlátit prázdnou slámu. duše a neměnné nitro -123 min., perfektní kytarista a zpěvák zděněk bína se dal (po odchodu z několik následujících let začínající, mladou a nadějnou kapelou walk choc ice) dohromady s bubeníkem dominikem tůmou. v devadesátém sedmém přišla švédská podpora, baskytarista fredrik janáček (ex rozhádané sluníčko, sluneční orchestr), v devětadevadesátém sklidily minuty - dík dodnes do nebe vynášeného debutu shooba dooba - ocenění "ej-pí-ejč" za objev roku. rok na to tůmu střídá emil valach (ex bubeník ex kapely liquid harmony). v 2001 vychází try, v 2002 home?, znova se mění bubeníci. s vajglem je sestava kompletní, nikdo neodchází, maximálně přibývá. během posledního turné hrály minuty v dvojnásobném počtu, mimo jiné s ostravským saxofonistou michalem žáčkem (the gizd q).

poprvé v historii vydávají na podzim 04 živou desku (live xl), čímž po letech prošení uspokojují nejedno fanouškovo a kritikovo ucho. vlastně to ani není deska v tradičním slova smyslu, spíš sesbírané mixy písniček z alb předchozích, natočené během úspěšného stormware tour. což je zrovna pro minuty, kapelu všemi deseti potvrzující zlaté pravidlo tisíckrát slyšet se nevyrovná jedinkrát vidět, možná tím nejlepší krokem. jinými slovy, jazz-rockem, latinou, soulem a přenádherným bínovým hlasem zabalené singly jsou perfektní tak či tak, s tím rozdílem, že koncertní mistrovství minut, co se improvizací a neskutečné atmosféry týče, nemá v zdejších zeměpisných podmínkách adekvátní konkurenci.

mezi terne čhave a -123.min tak existuje krom nesporného talentu a nadšení další pojítko - obě jsou to kapely veskrze koncertní, dalece překračující jedinou, ethno-jazzovou, škatuli...

blinky::

ludva
foto: lurch & promo kapely