khoiba
[boomerang] :: 04.11.2004

ve čtvrtek 04.11.2004 se stal klub boomerang [ov] místem, kde se srdce hudbymilovných houpala v downtempových rytmech, hlazena jemným hlasem slečny emy.

khoiba je relativně na začátku, v éře, kdy se na ní ještě pořád ze všech stran valí jedno srovnávaní za druhým. jenomže házet někomu winterovskou vykrádačku na krk jenom proto, že je zrovna mladý, roxy je mu domovem a synťák není jen tak nějaký kus věci ale člen kapely, se mi zdá, s každým dalším khoibím koncertem, zcestnější. ne, ne, khoiba není docela jako eost, ale mohla by být... a to vůbec nemluvím o nějakém obšlehávání downtempových sekcí.

zpátky ale k boomerangu. kolem půl deváté se před pódiem vytvořila už docela slušivá masa poposedávajících, natěšených lidí, kterým stačilo, pár úvodních chrchlajících ruchů z pure hands a pokyn milé slečinky v gumácích, aby okamžitě vstali, roztančili se a během chvilky pochopili, že tahle parta má ksichtík vlastní natolik, že si jejich digitálně zakudlené singly, emin nezaměnitelný hlásek a filipovu španělku (jakkoliv elektronicky zkreslenou) hrající vlastně sotva pár melodických popových akordů, spletete s máločím.

o nějakém smířlivém chillu však nemůže být ani řeč. synťáky, ruchy, šumy, laptopy, jasně, ale na koncertu udávala směr vždycky hlavně a jenom, dobře a pestře, udělaná písnička. navíc, jakmile se do toho ema víc opřela, a míšek drnkal do svojí britské kytary (tzn, ne snad, že by bledě modroučký nebo duhovým popruhem apartně ozdobený nástroj nebyl domácí, ale muzika z nich se loudící je ostrovní :) o něco rychleji, míjeli lounge kvapnými kroky. u elektroniky je to vlastně trochu paradox, ale povedlo se jim z něžnosti a jemného ťapkání synťáku vytřískat obrovskou sílu a maximální neuspatelnost, utíkající skoro až kamsi k hitovosti.

po pravdě, česky to znělo jenom, když ema něco žbleptala mezi jednotlivými kousky, nebo když se loučila. letmý experiment plus stručně melodické singly elektronikou vyhnané do nových obzorů plus moje vlastní podivné zjištění (jasně, zase jsme došli k tomu přirovnávání), že kytara potažmo klávesy v t.i.m.e., pathetic nebo half in zní chvilkami trochu jako poslední kings of konvenience, dodávají celému koncertu v boomerangu maximálně příjemný nádech. klubově čistý zvuk lámaný pouze úmyslně a pouze vocodérem, spolu s perfektními věcmi z nice traps i staršími slogany jako be electric bee, měly taky něco do sebe.

co se atmosféry a vystupování jako takových týče, dojde na tohle v poslední době u pražské kapely řeč bezmála pokaždé. stačí se podívat na khoibí stránky, že ano. leckdo si stěžuje, že jakmile některý z těchhle pragocentrických pokladů vystrčí paty ze stověžaté matičky, už už má nosánek nahoru a komunikace s publikem vázne. nemyslím si to. protože ruku na srdce, já si teda emu nebo pastelového míška či šámala dost dobře neumím a ani nechci představit, jak s půllitrem v ruce řvou: "ahoj ostravo!" :)

nicméně, když už jsem ten web nakousla, ráda bych ještě utrousila pár slov o zatím neznámé nezadržitelné slečně vylívající si zde svoje životní plány založit kapelu podobnou právě khoibě, eost, nebo tak něco. vůbec to sem už nepatří, ale pořád mi vrtá hlavou, jak někdo chce zakládat "něco jako eost", přičemž jeho předchozí plk byla otázka, jestli někdo nezná šeptej a o čem to je(?). víc jak deset let z křížkem po funuse přicházející děvče konečně uklidnil vždy milý a jemný filípek s tím, že si "tyhle pičoviny má řešit někde jinde". budiž to důkazem, že khoiba, jak hudebně tak lidsky, není jenom výplod něčí pomaloučké-progresivní fantazie, ale pořádná síla se vším všudy :).

ludva
foto: strictly blue