legendary pink dots (uk/nl)
[marley] :: 15.11.2004

legendární růžové tečky představili hudbu plnou záhad a experimentů, chvílemi jakoby vystřiženou z tajemných filmů davida lynche.

dokáži si představit, že pro řadu lidi je samotný pojem psychedelie svázán pouze s úzkou oblasti konce šedesátých let, synonymem pro zvukové výboje syda barretta a jeho raných pink floyd, pro květinové léto 1967 a obaly desek kalifornských kapel, že splývá s představou výletů halucinogenního opojení. ale psychedelie nemůže být svázána s nostalgií, musí jít stále dopředu a objevovat nové barvy a prostory. je symbolem lidské obrazotvornosti a neohraničeného vnímání. nejdále ve spřádáni kaleidoskopického koberce hudby z bohatých pramenů současné avantgardy jsou the legendary pink dots, kteří se představili v rámci svého evropského turné fall 2004 i v ostravském marleyi.

ústřední osobnost kapely, edward ka-spel, staví vyloženě na evropské kontinentálni tradici, čímž se vzdaluje britskému psychedelickému žertování nebo americkým odletům. jeho vystupování na koncertech, a nebylo tomu ani tady jinak, je neskutečné a neopakovatelné. spolu s niels van hoornem, obsluhujícím "foukací nástroje" tvoří jakési nezaměnitelné image kapely. nielsův pochod se saxofonem mezi obecenstvem, kdy měl na očích připevněné žárovky, kterými si na své oběti svítil, byl určitě pro mnohé kuriózním zážitkem. tak jako edwardovo silně procítěné, až modlitební kázání, které vyústilo v mrtvolně nehybného ležícího protagonistu, celý koncert bosého.

nejsem až takový znalec, z repertoáru jsem poznal pouze dva songy, a to the more it changes a black list. koncert začal na čas a docela v poklidu, byl umocněn solidní barevnou show, perfektně se vyjímalo promítání růžových teček na osazenstvo kapely. délka trvání vystoupení nebyla nikterak závratná, ale o to více zde vyzněla perfekcionalita a geniální provedení. v textech jsme mohli vycítit, jak mají dopodrobna zpracovaná různá mystická témata a rockoví žurnalisté se pak marně snaží proniknout do světů důsledně promyšlených a do těchto často mnohovýznamově zašifrovaných textů. barevná zákoutí jejich hudby násobily etnické a orientální podněty a výsledek dokázal způsobit, že člověk zůstal stát s otevřenými ústy nebo zjistil, že je někde úplně jinde, než by čekal. samotná poetika the legendary pink dots není z rodu těch veselých. dokonce může znít í temně, ale vždy je v ni i krása.

the legendary pink dots se snaží vytvořit hudbu souměřitelnou se stále se zrychlujícím světem okolo nás, snaží se naplnit koktejl zážitků prvky hudby minulé s absolutně současnými postupy a zajít s nimi až do nejzazšího bodu. řekl bych, že v současnosti se pohybují několik kroků před prahem astrálu - nebo ještě dál? kdo ví...

trembi