umakart, here
[marley] :: 05.12.2004

dva pohledy na dva koncerty - toť reportáž z nedělního nadělení v ostravském marleyi...

here jsou po 4 letech zpět. potkat je na koncertních pódiích byl v minulosti vcelku problém, ale už taky pochopili, že pokud se má představit obyvatelům té naší prťavé zemičce něco, co se nevejde do rádiového formátu, tak zbývá jedině živé hraní. here se na posledních dvou deskách výrazně obrátili směrem k větší melodičnosti, ale občas si stejně neodpustí skladby podivně rozbít a prošpikovat disharmonickými zvuky, takže ten na první pohled sladký koktejl jejich produkce dostane podivnou příchuť. hlas valérie se na koncertech vcelku utápěl pod vrstvami kytar a předtočených věcí z minidisku, že dost často nebylo rozeznat, zda-li zpívá anglicky nebo francouzsky. mě osobně by vůbec nevadilo, kdyby zůstala jen a pouze u svého mateřského jazyku, atmosféra jejich hudby by určitě netratila, ba naopak.

co říct na umakart? júúúú - hu ! potvrzuje se rčení, že dělají-li dva totéž není to vždy totéž. kollerband má ve své sestavě taktéž plno zkušených hudebníků z jiných kapel a přece jim co do upřímnosti nefunguje tak jako u umakartu. a ještě jedno přísloví se hodí - v jednoduchosti je síla. deska manuál je vystavěna na jemné kombinaci elektroniky a městského folku, o to více pánové z umakartu překvapili, když čudlíkáři neuwerth s muchowem nechali své nádobičko odpočívat doma a přes rameno přehodili strunné nástroje. koncert nebyl v žádném případě obyčejným "přehráním desky", ale jakýmsi alternativním pokračováním. v rychlejších skladbách jako brněnský drak, doba ledová nebo město zahraných špinavým garážovým stylem se pánové opět projevili jako zachránci "české alternativy" - když už u nás proplouvá celosvětová kytarová retro vlna bez povšimnutí. smysl pro humor muchow prokázal svým interním vtípkem, když se po pódiu pohyboval v červeném liverpoolském triku s jménem "ostravského maradony" na zádech. třešinkou už pak byla závěrečná předělávka blurovské song 2 s českým textem! júúúú - hu!

strictly blue

po pravdě, umakartí koncert je minimálně vzhledem k jisté totožné parafrázi v pozvánkách pro dvojí pohled volbou z nejvhodnějších. pak je tady taky neopominutelný fakt, že ty kapely byly dvě, nadšenost zúčastněných se v něčem rozbíhá striktně do svou stran, no a kalendář ukazoval pátého, což když si vydělíte chytrou dvoj a půlkou :)

skrz dobrý, jemný zvuk, zpěvaččin taneček v duetu impression se švejdíkem (o který jsem ostatně více méně přišla), líbivé, na něžné vlnce elektroniky a kytar vznášející se písničky, se mi koncert here zařadil k úctyhodnému zástupů těch vystoupení, které si sice v nejlepším možném zapamatuju, ale za měsíc nebudu schopna říct nic víc než dobrý, v pohodě. čímž vůbec nemyslím, že bych na ně znova nezašla. kolem dokola, prostě mi v tom něco chybí, něco čím bych se okamžitě nadchla, co by vyčnívalo nad ostatní loudavý elektro-pop, na který bych asi jinak dala ztěží dopustit.

taky si ale nemyslím, že by here harmonickou linku tříštili zrovna úmyslně. nebo lépe, mohlo by to tak na první poslech vypadat, nicméně osobně mám po posledním ladí neladí s noise cut jasnou představu, co je takový sekaný, drcený, přerušovaný potažmo uhekaný, pořádně rozmlácený, ambient zač. jako se vším, i tohle je dosti subjektivní na to, aby dokázali jednoho kapku znudit a jiného okouzlit šeptavým hláskem valérky. škoda jenom, že se hranice rozšifrovatelnosti, zdali slečna pěje tím či oním jazykem, občas pěkně otloukla o mantinely slyšitelnosti běžně postřehnutelné lidským uchem. takový podprahový, zas ale ne podprůměrný, večírek introvertů to byl.

když už splácat duální report, tak jedině na téma, přičemž to naše (ne, snad že si toho bylo možné nepovšimnout) je - obkreslit pocit přirovnáním. v tom případě mám pro umakarty další - o dobrém jenom v dobrém. ti, co na koncertě byli, popřípadě ti, co si doma sjíždějí manuál, vědí, o čem mluvím, stejně dobře jako, že říct jenom tuhle strohost bohatě stačí. snad ještě, že... ale ne, že to bylo perfektní, že se umakartům povedlo vytvořit možná ideální směsku strašně kvalitního a mile znějícího popu zároveň, že to mělo docela silnou atmosféru, jsem si už myslela při slůvku dobrý. moc dobrý!

ludva
foto: trembi, ivory