iva frühlingová
[boomerang] :: 08.12.2004

svou první českou premiéru si před zaplněným ostravským boomerangem odbyla iva frühlingová, která nejdříve dobyla přehlídková mola v paříži, ale sama osobně dává přednost hudebnímu pódiu a mikrofonu před sebou.

ačkoliv musí být iva frühlingová na velké prostory plných lidí sledující očima hemžení na pódiu, hned na úvod se upřímně přiznala, že v intimním klubovém prostředí se ji tak trochu klepou kolena. v povídání pokračovala i mezi písničkami a jakkoliv to není v čechách zvykem a člověk se tak dostává lehce na tenký led, zda-li budou jeho výpovědi někoho zajímat (viz. kryštof michal ze support lesbiens) u ivy to mělo tu výhodu, že si tak divák udělal aspoň přibližný obrázek o čem ta holka v té francouzštině vlastně zpívá. zazněla i jedna píseň v angličtině, ale hlavně český zástupce (utíkám) odhalil ivu v nejisté podobě, kdy se při téhle písni s českým frázováním dostala poněkud na zcestí. zbytek písní se nesl na příjemné vlně francouzského popu, se kterým ale v našich podmínkách nemáme značné zkušenosti, takže těžko s něčím srovnávat či hodnotit.

ze všech písni výrazně vystupují singlové hity la muerte nebo ou tu veux quand tu veux a obzvláště rockově rozdováděná j'ai eu tort, na zbytek jsem si druhý den už jen těžce vzpomínal. každopádně s francouzským zpěvem u nás nemá v tomhle žádnou konkurenci (here a miou-miou to přeci jen mají "hozené" tak trochu jiným směrem) a budu radši, když se z našich rádiových vln bude ozývat tenhle aristokratický jazyk než karmovská slovinština.

strictly blue

prve se mi vůbec nechtělo (pozn. a ostatně proto mám dovoleno se s druhým pohledem přidat :), ale řeknu to hned na začátku - celkově vzato je iva frühlingová docela talentovaná, nadějná zpěvačka s povětšinou půvabnými, lehce se poslouchajícími písničkami nejen na deštivé nedělní odpoledne. všechno kolem sebe rozzářila a klub zapráskala výbornou atmosférou (viz rozhovor s krajčem, na který se na ovečkách můžete těšit :) navzdory tomu, že je to byl její vůbec první český koncert. čímž by se dost možná na to, co jí prospívalo doteď, tzn. že jí lidi znají z televize, že je půvabná modelka a podvědomě si ten její vlezle milý singl z aquily brouká sedmdesát procent národa, nakonec mohlo nabalit další pseudo - intelektuální posluchačstvo.

všechno půjde určitě dobře, jenom když už víckrát nezabrouzdá do bonusových českých obskurit typu "vyprávím pohádku o mých snech ze zakletého zámku... vznáším se a nevím kam, ze zakletého zámku utíkám". to by totiž taky někdo mohl utéct z klubu. vzhledem k faktu, že iva žila a zpívala ve francii ne zrovna chvilku, je přítomnost takovéhle vady na kráse melodických šansónků do nebe volající. i když, francouzsky neumím, tudíž třeba jsou i ostatní texty podobně vzletně vybásněné a zbaběle podlézají tuzemskou, vysoce nastavenou laťku jakékoliv trapnosti. logicky, vzhledem ke své manekýnkovské minulosti působí iva na pódiu přirozeně až perfektně, snad pouze místy infantilně divných prupovídek a lá patnáctiletá roztržitá slečna poprvé v čr mezi písničkami by mohlo být možná trochu míň.

nicméně, po celém koncertě, se všemi těmi zvučnými hity jako la muerte, alice a ou tu veux quant tu veux, s překvapivě docela dobře zvolenou a sehranou kapelkou v pozadí, se mi spíše chce věřit, že ten zakletý singl byl jenom takovou krutou výjimkou potvrzující všechna možná pluska jinak právem vysvítávající hvězdičky. a předvádět má skutečně co!

ludva
foto: strictly blue