kryštof, umakart
[zimní stadion] :: 10.12.2004

oslavu deseti let kryštofa, spojenou s křtem a vystoupením mnoha hostů jsem viděli, sepsali a vy si můžete přečíst...

havířov je vůbec taková zvláštní vesnice. kluby se tu zavírají jako na běžícím pásu, kapely vznikají mezi paneláky a když se některá z nich náhodou dožije neskutečných deseti let, přidává déle než hraje, takže s ní nakonec mám vlastně trochu tříštivý dojem. na druhé stranu, klobouk dolu vůči celé show, co si kluci navíc vymysleli sami, neboť s dosavadním managementem rozvázali vztahy těsně před turné. všechno tam bylo a ještě něco navíc. duet v pan sen s ivou frühlingovou, bubínky jardy blahuty, basovka marka sloniny a svérázné raperské vystoupení, přesně v tom jeho familiérně letmo zábavném stylu, posledního z tří přizvaných ex-kryštofů, lokální hudebně-divadelně-pivní ikonky pavla studníka havířovský koncert přímo lemovaly sentimentalitou. holt, deset let je dlouhá doba, že jo.

co se playlistu týče zazněly téměř všechny etablovanější věci, zkrátka tam i zpátky, napříč třemi alby plus ne jedna nekrofilní záležitost pro skalní kryštofácké fans tak trochu evokující poslední koncert před zavřením svině (pozn. místní vědí a zbytku to může být stejně jedno). tzn. startovní kryštof, duppa gruppa, bílí ptáci se špetkou polských ale i svérázně podaných lidových písní. to vše volně skombinované s krajčovými oblíbenými cajdáky vodné stočné, zrcadlení, srdce a tak. všichni měli bílé košilky, černé elegantní gaťky s bílými proužky, hopkali tam jako šílení, richard se sápal na konstrukci. i tak se pro mě jednoznačnou hvězdou večera stal pouze a jenom, dík svému napůl šílenému lascivně mimoňskému vlnění se s kytarou za zády i před nimi, evžen hoffman. o to víc mě překvapilo, jak se na tiskovce jenom tiše usmíval a kýval hlavou. asi únava, nebo dojezd. o křest se pak ochotně postarali dlouholetý kamarád aleš juchelka a escapeman libor lisý.

jestli kdysi mardoša říkal, že se proudící ulička lidí vždycky neomylně vytvoří v místě, kde se na koncertě usídlí, můžu si s klidným svědomím zaparafrázovat, že v místě, kde stojím já se skoro vždy uhnízdí parta šílených fans s ďáblem v těle. ty holky z aerobiku byly ze začátku tři, ale pak se v nepozorované chvilce začaly množit. celé to korunovala jedna od očka jedenáctiletá slečna, s tím jestli "se může přidat, aby si ten koncert taky tak užila". bohužel dál už jejich příběh neznám, protože jsme se vydali protisměrem skrz masy dozadu. a to jsme na umakartech začínali tak ve čtvrté řadě.

á propos: nestává se často, aby někdo měl jako podpůrnou předkapelu pány švejdíka, muchowa a neuwerthy. zvláště pak, nachází-li se jeho rodiště v těchhle východních souřadnicích. umakarty jsem si v neděli hodila do poloprázdného pytle, s nálepkou "blížit se dokonalosti" a za ten týden se to fakt nezhoršilo. naopak, nakonec mě bonusově překvapili, že jim to stadiónově pro větší a tedy i hudebně rozptýlenější dav zní ještě o něco lépe, pakliže to vůbec jde.

suma sumárum, vytahovat všechno pozornosti hodné by stejně bylo až nestravitelně dlouhé (správně, takové je to už od druhé věty) a ukrutně nudné. rovnou na dvd, nebo nějaký slušivý tv dokument bych to viděla. asi tak mezi 17-18 hodinkou k večeru, na silvestra na čt2 (pod líbivým titulkem akce kryštof aneb ať se práší za kočárem) budou mít ti samolibější možnost se ještě jednou uvidět a připomenout si jaká to oslava vlastně byla. hodně štěstí!

ludva
foto: strictly blue