takovej divnej flashback (radůza v parníku) radůza již snad klasickým dvojkoncertem se písničkářka radůza představila ostravskému publiku v klubu parník.
spěchat někam, stačilo by zmáčknout ctrl céčko a véčko u podzimního reportu.
nebo u toho z olomouce na musicserveru. normálně to nedělám, protože vím, že je
to blbost, ale než jsem vyrazila, jukla jsem
navzdory třem andělským soškám vydává radůza pořád u indies, z nabízených škatulí
patří leda k alternativnímu folku a loop by jste na jakékoliv její desce hledali
marně i lupou. no tak proč, sakra? když nastoupila s jedem, říkala jsem si - v pohodě,
natáčela desku, nebyl čas měnit playlist. ale historky z norka? vždyť to je jako,
kdyby lucinka vondráčková propagovala koňský salám v interspaaru (nic proti gregorymu).
strašně se to bije, popírá. na jedné stránce má být její hudba (a taky je) niterná,
osobní, osobitá. to jsem si teda doteď myslela. na druhé ze sebe ty příběhy o frojdu,
kánoji, otužilých rodinách, slanečkovi a polární liště (jako pohádkářka by se klíďo uživila)
chrlila s takovou mechaničností, že by jí i hall záviděl. dost stroječková na to, aby
byla člověk. dost lidská na to, aby byla stroječek. páral by ji potrestal, ten by
věděl, jak na ni. nic proti image. jenom je blbý, když se to vzájemně tluče. radůza
ve čtvrté písničce, pandoře, se zastaví. že je prý nervózní z toho, jak ji lidi fotí,
že se kvůli tomu spletla. jo, jako v tvarglím městě. blondýnku, zas oči moje i čutoru
jsem si dobře pamatovala už z října. jsou to silné, melodické a nové věci a mohli
bychom je najít na novém albu. teď pozor - indies udává 18., net 12. a radůza říkala
myslím 14.04.2005. abych nekecala, představila i ještě neslyšenou, italskou, písničku,
pohlednici. takže to máme multiinstrumentalista plus polygotka. všeho moc a pak, že
se to nemá tříštit. v závěru přišla na řadu zatraceně. je vhodný něco vidět podruhé. člověk si pak takový zážitek většinou posune z kolonky "dobrý" do "pane bože, jak jsem na takhle zajímavou věc mohla říct jenom dobrý". u radůzy nic nového nebylo. z jejího zpěvu mi pořád naskakuje husí kůže, ještě pořád cítím ty nabroušené žiletky a ostří nožů, když se do toho pořádně opře. stále je ten typ zpěvačky, u které se stokrát slyšet nevyrovná jednou vidět. všimněte si ale slova vidět v předchozí větě. o tom pitomém mluvení už ani slovo. zpěvačka má zpívat. ne vymýšlet (nebo spíš už nevymýšlet) doprovodný komediální program. oskárek z plechového bubínku uměl křikem rozbít všecky sklenky a sklo kolem. to by radůza svedla taky. román by ale neodvyprávěla. no co, vždycky jsem chtěla s nějakou kapelou, interpretem sjet celou jeho šňůru. pro ty jemné nuance mezi vystoupeními, reakce na lidi, historky, úvody. s radůzou se mi to povedlo po dvou koncertech, aniž bych chtěla. péesko: speciální poděkování patří fotografce, která nabitá zuřivostí a energií z radůzina koncertu vlastním tělem rozrazila dveře troleje, co ji chtěly secvaknout. radůza umí být zlá holka, která nesnáší foťáky, takže to pokaždé vyžaduje velkou odvahu. a to pak jednoho pořádně nakopne. ludva
|
© ov-kluby.net
e-mail:: ov-kluby@ov-kluby.net web:: www.ov-kluby.net |