tata bojs, here
[fabric] :: 28.04.2005

fabricovský koncert tata bojs, podpořený předkapelou here, viděný dvěma pohledy - toť dvojreport z ostravského koncertu.

za pár týdnů se stěhuju, tak jsem dneska začala trochu balit. znáte to, narážíte na starý věci, na který jste dávno zapomněli, nějaké dětské deníčky, šťastné fotky, flétničky, malé eifelovečky, soštičky svobody, double deckerky, porcelánoví sloníci, ohrané kazety a tak. z hromady zaprášených časopisů na se na mě usmál pětiletý rolling stone s mariah carey (jo, asi ti starší, co četli r&p, mají zpětně pravdu, že už to byla možná trochu moc komerce) na titulce. tam se o tata bojs, v rámci čerstvého futuretra, psalo jako o kapele, co vezme fanoušky ohm square i chinaski. což mě v těch čtrnácti fakt dostalo.

po té, co jsem hrdinsky odhodila milované spice girls, bylo už snadné vzdát se malátného ve prospěch mardoši. zvláštní je, že stejné věci, co jsem tenkrát zhnuseně házela na triko těm dětským kapelám, říkají dneska lidi o tata bojs - že je to pořád stejné, že je to jedna póza, třeba i zábavná, ale prostě dokola, že už je to nemůže překvapit. dejme tomu. i tak byl ale koncert (kterému předcházeli tentokrát mimochodem docela vyvedení here) ve farbicu jedním z těch lepších za poslední dobu. zábavný, perfektně odehraný, možná i milý, dalo by se říct. podobně jako v ohm square dali větší prostor zpěvačce i hanspaulští. asi je to teď v módě, nebo co. přes startovní virtuální duet a tomášovi mě nemravová vůbec nejvíce bavila v relativně neoposlouchané verzi geometrické. že tata bojs končívají růžovou armádou, ví už asi každý. stejně jako hihňání, skákání, sápání se na stoličku od bicích, házení paličky, "ahoj, my jsme skupina z hanspasaulky", "to je náš dušan", fuinesovská scénka v attention to k nim prostě patří a nemyslím, že kdy patřit nebude.

boj a nemocnou jsem prve (kromě desky) slyšela v létě na sázavě. jednou v noci před koncertem tak, jak je pouštěl gregory, který měl zrovna na starost uspat festivalový dav, podruhé už na živo. obě se na koncert hodí, jsou pro něj jako ušity, takže je dobře, že na ně došlo i ve fabricu. určité zvyky tady jsou, co by ne. každý ale potřebuje nějakou tu jistotu a já jsem zatím nastálo ve stádiu, kdy tata bojs pořád ještě odpustím všechno jednoduše proto, že jsou to tata bojs. což je přesně ta věta, co bych každému jinému předhazovala nejmíň měsíc. mít rád, protože jseš zvyklý mít rád. ale zase, když už člověk najde něco, na co může být hrdý a vydrží s tím i pár let, jde celkem dost jiných věcí stranou.

ludva

vzpomínám si, jak mi sestra kdysi vyprávěla, kterak je na medicíně učili, jak to ta matka příroda zařídila, že chemicky opravdová zamilovanost trvá zhruba 2 roky - doba minimálně potřebná k oplodnění ženy a odkojení dítěte. asi se to dá i aplikovat na kapely... jak jsem posledně naznačil, s tata bojs spolu "chodíme" už skoro 6 let, máme za sebou i kratší osobní odcizení, jsme sice stále spolu, ale čas té první, opravdové a velké zamilovanosti je už bohužel pryč. a musím se přiznat, že mi ten pocit chybí... ale co dělat, když je mám stále rád a nejsem tak přelétavý jako někdo jiný...

za ty roky jsem si už na leccos zvykl a dřívější roztodivnosti, které se mi tak líbily (mardošovo poskakování a mumlání) mě už tak nepřekvapí na rozdíl od nových známých, kterým jsem svou známost ještě nepředstavil. zase ale nemůžu říct, že bych se v tom našem vztahu začal nějak pořádně nudit. stále mě ještě dokážou příjemně překvapit. když si minulý rok pořídili ty nové nanovské šaty, s povděkem jsem kvitoval návrat k jednoduchým kytarovým vzorům, které pouze doplňují rozstříknuté elektronické barvy. ale už v obchodě se mi pár kytarových vzorů zdálo být někdy až nevhodně vykřičených (nemocná, pan tečka, boj) a spíše jsem od nich odvracel zrak, ale poté co jsem je viděl ve fabricu v novém živém světle, překvapivě jsem si je oblíbil ze všeho nejvíce. a ty nové oranžovo-červené dvoubarevné korálky od klávesisty jirky hradila dodali pěkný šmrnc a zvýraznili tatabojsovskou šíji.

tím, že jsme ale spolu tak dlouho, tak zase vidím jiné chyby, nad kterými jsem v době zamilovanosti odvracel oči - třeba ten francouzský klobouček, který má odhánět muže se mi v klubu vůbec nelíbil, byl celý takový nějaký obnošený, ošuntělý, sepraný a na hlavě vůbec neseděl - radil bych ho buď opravit a vyprat nebo raději vyhodit. nové botky "od báry" perfektně sednou k nanovským šatům, k těm starším kostýmkům se sice taky hodí, ale jsou prostě jiné. starší botky mám prostě spojené s daným obdobím a jen těžko se s tím smiřuji. takže jak to bude s námi dál? no pokud někdo tomu druhému nezahne, neprovede žádnou volovinu a do našeho vztahu se nezačne vkrádat partnerská nuda, asi to potáhneme spolu dál...

strictly blue
foto: strictly blue