tři sestry
[čas aréna] :: 24.05.2005

jedinečná show poprvé s videoprojekcí a hospodou přímo na pódiu - to byl koncert tří sester. supportovali nestel postel, doctor p.p. a dj kretén.

kapela tři sestry pojala svou oslavu dvacátých narozenin opravdu ve velkém. pódium stylizované do nefalšované hospody včetně provokativních nápisů na stěnách a svérázně označených dámských a pánských pisoárů; po stranách umístěné velkoplošné obrazovky, které mapovaly dění "on the stage", případně promítaly videoklipy či jiné doprovodné skeče. a speciálně při "motorkářských písních" šlo o téměř dech beroucí podívanou. navíc u vstupu pohledná hosteska rozdávala lahodný karamelovo-čokoládový oplatek, jenž některým příchozím zachutnal natolik, že se postavili do fronty i vícekrát. snad jen ten výčepní obsluhující improvizovanou pípu umístěnou vedle bicí soupravy byl poněkud divný. nejen, že nevybíral peníze, ale hlavně přední řady zásoboval pivem natolik, že to připomnělo legendární scénku pana karfíka a doktora chocholouška... zkrátka bavili se bez výjimky všichni. jednak pamětníci punkového období, jednak ještě dlouho "náctiletá" drobotina, která bere píseň život je takovej pořád jako snůšku slov bez významu...

čtyři mládenci ukrývající se pod názvem nestel postel se snažili, ale bigbít s lehkým dotekem ska či punku, vyzněl do prázdna, protože chyběl drajv, který by dokázal rozproudit krev v žilách. tím pádem se jenom čekalo a dívalo a čekalo... na konec. ten přišel asi po dvaceti minutách. ne že by se člověk kvůli trapnosti a nudě uzíval, ale důvodů k rejdování se také příliš nenašlo. a to je u podobně laděné muziky zatraceně velký problém.

doctor p.p. příjemně překvapil. vzrůstem nevelký zpěvák petr pečený oděný do saka, košile s kravatou a tesilových kalhot sice může vypadat komicky, ale když se nechce přetvařovat a preferuje veselí, tak proč ty nářky. a právě doctor p.p. měli radost a zábavu v malíčku, čímž jasně dokumentovali svůj pozitivní vztah k životu. což se dnes cení. zpívající právník nakazil svou žoviálností a předváděnými skopičinami celou kapelu natolik, že ta křepčila o sto šest. včetně basáka tomáše doležala, který jakoby vypadl z rumového oka známému hudebnímu publicistovi bohouši němcovi. menší minus si "malý velký muž" způsobil jen zdvořilostním odmítnutím plaskačky, kterou mu nabízeli spokojení fanoušci v prvních řadách. ale to se mu brzo prominulo, protože cover verze whiskey, co má šťávu posloužila jako vhodný odpustek.

pak už pomyslnou dirigentskou taktovku převzaly tři sestry. téměř dvouhodinový večírek odstartovala předtočená "vlachovka". turné se sice vztahovalo k propagaci aktuální řadovky na exx, ale pochopitelně, že nezůstalo pouze u ní. dominovaly léty prověřené fláky. a že výběr byl pestrý (aida, pijánovka, kovárna, kelti, sovy v mazutu atd.) tři sestry sázely známé písně s obvyklou lehkostí, přičemž možná lze žehrat na přesnost a technické zvládnutí, ale nikoliv na jejich účelnost. tři sestry přesně vědí, co zabírá. snad pouze u novinkového singlu pumpa se evidentně více než vzpomínalo. z obličejů se vytratil úsměv a jakoby se v paměti hledal způsob jak vrátit čas... nostalgické povahy také postrádaly sahulu (což znamená, že nedošlo na obligátní striptýz), ale aspoň si mohly vychutnat vránovo bubenické sólo. asi pětisekundové. hospodské zákonitosti se každopádně projevily se vším všudy. nechyběla ani stylová pauza na vyčůrání. tu vyplnil dj kretén a přehrál několik skladeb, které nezazněly živě (mj. mercedes benz). poté se opět předvedla supice a nabídla připomenutí normalizačních časů - dederón. regulérní set zakončil fanánek mnohoznačnou větou: "...a kdyby šla nějaká hláška, tak biblické songy jsme nezpívali..." první přídavkovou sladkost o melouny boj odzpívali magor se supicí, zatímco fanánek "drhnul" basu a z povzdálí sledoval, jak kolegové baví obecenstvo, ve kterém se stále častěji objevoval symbol kapely. do známého kosočtverce pospojované ruce. když už se zdálo, že tři sestry opravdu "skončily", ohlásil fanánek, že "...viděli jsme některé měkoty, co odcházejí, ale pro ty, co zůstali, tu máme ještě dvě písně..." a jak řekl, tak učinil. definitivní rozloučení obstaral sexuchtivý průša, kterého vystřídala modlitba pro partu, jejíž vyznění znamenalo adekvátní a důstojnou tečku. tři sestry totiž zanechaly opravdu pořádnou stopu.

petr bidzinski
foto: petr bidzinski