karel plíhal
[parník] :: 19.06.2005

z důvodu náhlé zdravotní indispozice byly plíhalovy dva parníkovské koncerty přeloženy na 18. a 19. června. my jsme navštívili ten druhý.

na rovinu - bydlím teď na zchátralé periférii, kde se večer co večer konají rómské auto závody ve škodovkách s drakem namalovaným na boku, takže jsem si na tenhle koncert šla odpočinout. vyčistit si hlavu od všeho toho hluku, nějak se uklidnit a prožít si příjemný večer s nekonfliktními třicátníky, čtyřicátníky. díky plíhalově jemnému smyslu pro humor a večeru na téma "jak je ta olomouc fajn město" jsem si nakonec odnesla nejen dobrý pocit ze skvělého koncertu, ale i dobrou náladu, včetně úsměvu na tváři.

ano, karel plíhal je sice emotivní král depresí, mluví spíše tiše než bujaře, i po letech si vlasy z čela odhrnuje nervózně, působí citlivě, roztěkaně, přesto však, dá se říct, rozdává dětsky prostou a čistou radost. na začátku svého vystoupení žbleptl něco o vtipném střídání dvou kytar, což také učinil. krom nejznámějších písní jako můj vesmír, pohádka, padaly hvězdy, kainarovské nebe počká, nebo třeba letní hodina a blues o mrtvém vrabci, zazněly tradičně i jedno až dvou slokové básničky vystavěné na slovních hříčkách. těmi si plíhal hýčká, ale i získává, své příznivce, těmi k nim promlouvá a baví je, když už ne písní. dalším hezkým zvykem jeho vystoupení poslední dobou bývá před-přestávková skladba, takzvaná nekonečná, v které mají lidi libovolně odcházet na bar. něco jako radůziny nepolepšitelně všudypřítomné historky z norska, napadá mě. a propo, první, kdo se zvednul byl jeho zvukař - hudebně schopný, zajímavý, sympatický chlapík v tričku ze samotářů, což by jeden u folkařů bral jako invenci vzít si na sebe něco takového (čti žádnou vytahanou flanelku zastrčenou proklatě nízko do světlých, sepraných, riflových mrkváčů, žádné ponožky v sandálech). každopádně charisma není naštěstí jediné, čím tento člověk oplývá, neb zvuk byl taktéž víc než dobrý.

plíhal přidával sice jen jednou (v parníku se lidi většinou vracejí jako na běžícím pásu), za to hned více kousků. co dodat - koncert to byl, řeklo by se, přínosný a to nejen hudebně, ale i lidsky.

ludva