rockování nad olzou
[areál kass střelnice] :: 26.08.2005

počasí se umoudřilo a světičko svítilo - takže to vypadalo, že se tenhle ročník festiválku rockování nad olzou vážně povede. jak to dopadlo?

no, vlastně si asi nejdřív postěžuju. o takovýhle festival by totiž opravdu měl být větší zájem. ani dobré dvě stovky lidí kolem desáté večer mi nepřijdou dost, natož pak jen hrstka věrných v odpoledních hodinách. nicméně dramaturgie a hosté byli tak kvalitní, že festival tím utrpět nemohl, aspoň z pohledu diváka. z pohledu účinkujících je to možná trošku jinak, ale pár vděčných je vždycky lepších než masy lhostejných a nakonec vážně nebyla tahle rodinná atmosphere na škodu.

a tak to začalo s malým zpožděním mile vyhlížejícími vincent vega. ač.. ehm, něco jako zpěv/řev bylo skutečně psycho, zas tak divoký, jak jsem se i já sama obávala, to nebylo a kluci odvedli vážně dobrou práci. spoustu věcí, jako byste znali, myslím, že by mou pozornost dlouho neudrželi, ale zahájili to se vší ctí.

druhou kapelou, djembe sexy, se odbočilo někam úplně jinam a rockování se změnilo spíš na etno-popování. ale zpestření to bylo hezké. jejich různorodý set obsahující i dvě převzaté věci (radiohead street spirit fade out a jazzovou standartu girl from ipanema) je obsahem především akusticky kytarová muzika s dívčím vokálem, ve které jde hlavně o melodie. a když říkám dívčí vokál, říkám to záměrně. v porovnání s chimérou a jejím silným a hutným ženským vokálem, je totiž dost jemný. vokalistka téhle slovenské proklatě talentované formace o dvou kytarách a bicích by to tam totiž klidně zbořila. nejen, že jejich autorský věci nezapomenete, ale když si dominika matušínská, jako by se nechumelilo, střihla jagged little pill od alanis morissette, všichni už jen uznale pokyvovali hlavou.

a apatheia? to jsou mí miláčci, takže budu možná trochu přehánět, ale ne moc. směle povím, že byli geniální. potvrdili mi to mnozí a na jejich půvabném rocku je něco, čemu neodoláte. vynikající kytarista a zpěvák michał feber si střídá rytmy, jak se mu líbí, a přitom vás klidně dojme a rozhýbe najednou přidáním táhlých smyčců během vychytané beatové pasáže... navíc překvapili a potěšili spoustou nových skladeb a tak už jen čekám, kdy si konečně přečtu o jejich debutu. bravo bravo bravo.

okouzleno a nakousnuto chimérou a apatheiou šlo panstvo konečně pořádně zapařit. strhující all ska pone's nás rozhopskali ani jsme nevěděli jak (hádám, že i přičiněním zatraceně šikovné dechové sekce! :), a na place vedle kassu začlo být pořádně teplo. a když už jsme teda byli takhle pěkně ve varu, proč na nás neposlat ještě něco hustějšího, že jo?!? jasně, vypsanou fixu. nemuseli jste znát ani slova ani jejich hity, a stejně jste pomalu vyplivli duši. ne, ani já jejich stylu neholduju, ale jak už jsem jednou řekla, pardubičtí týpci jsou sázkou na jistotu. jen to apogeum... ano, mnou tolik vyzdvihovaná polská rocková stálice zklamala. těžko říct, jestli jen nebyli ve formě, nebo zda jim to naživo zas tolik nešlape, ale jejich nepřirozeně podaný art-vokál, jak zpěváka tak zpěvačky, byl spíš marnou snahou. výsledek se nedostavil. průměrný rock, průměrný výkon. hřeb večera to teda fakt nebyl, ač to říkám nerada. no, ale abych odpověděla na původní otázku, jak to dopadlo? tahle akce se povedla, moc :)

vesna