maceo parker
[dk města ostravy] :: 18.10.2005

mistr maceo parker nám předvedl něco nevídaného. spolu se svými hudebníky zařídil, že se na noc 18.10.2005 jen tak nezapomene.

nedovedete si představit, jakou zodpovědnost teď vůči vám mám. a moc ráda bych jí dostála. přiblížit vám plně tenhle "americký sen" jedné ostravské noci ale nebude lehké - ta superlativa jako skvostné, nádherné atd. berte, prosím, vážně.

mistr maceo parker to vyjádřil nejlíp: "we've had a fucking good time here with you." jeho "funky fiesta", která koncert otvírala, stejně jako jeho "make it funky", je neuvěřitelně nakažlivé, a stačilo pár minut, abychom se všichni začali pohupovat. dost příznačný byl i frenetický potlesk už po první skladbě, který by předčil mnohé závěrečné ovace. joo, tihle bodří chlapíci nás dostali do varu pekelným tempem. přiznám se - po prvních třech skladbách jsem na chvíli zaváhala, zda mi ten jejich rytmus přes geniální výpady dechové sekce nepřijde brzy monotónní, ale přišla první nádherná soul-gospelová balada, a já si začala sypat popel na hlavu. a bylo samozřejmě čím dál tím lépe. jen toho jazzu jsme se nedočkali. ale krásných momentů bylo bezpočet, i díky vytříbené dramaturgii. jedním ze skvostů byla např. balada "georgia on my mind", kterou uctili památku génia raye charlese.

kdybych chtěla být zlá, proprala bych tady prostor koncertu. sál pro klasickou hudbu ostravského kulturního domu totiž možná nebyl nejlepší volbou. má dlouhý dozvuk, a pokud jste se nenacházeli před pódiem, v zadní části sálu jste slyšeli jen poměrně nevkusný hluk. je ovšem pravda, že sál byl naplněn jen tak z třetiny, takže o nic nešlo, ale kdyby přišlo lidí víc, tak jak by to bylo správné, pořadatelé by měli asi s vysvětlováním sakra problém. jenže já zlá nechci být, takže jen špitnu, že jsem vděčná, že jsme vůbec dostali tu šanci setkat se s takovými umělci.

zapamatujte si jejich jména: greg boyer (trombón), ron tooley (trumpeta), will boulware (hammond organ, klávesy), bruno speight (kytara), rodney "skeet" curtis (basa), jamal thomas (bicí., perkuse), corey parker (vokál), martha high (vokál). každému z nich bych s radostí složila epos. například martha high by mohla být modlou všech vokalistek. jen nás bezděčně pozdravila a její "hello" už rozeznělo celý sál. všechny naše současné zpěvačky dohromady by jí samotné hlasově nedosáhly ani pod kolena. skeet zařídil, že už nikdy o žádném jiném basistovi neřeknu, že hraje lépe než kdokoli jiný. corey parker má soul a r´n´ b v duši a jeho projev je tudíž přirozeně přesvědčivý (cha-cha, samba, blues... roztančí vás). a k uzoufání dobrý will boulware neustále drtil mého společníka, profesionálního klavíristu. jeho hammondky a yamahy stojí majlant, ale ten zvuk je nepřekonatelný. a lehkost s jakou na tyhle nádhery exceloval, byla záhadou i pro mě. navíc je will perfektní flétnista (jeho klapky vydají za spoustu příčných fléten i klarinetů :) a tomu všemu kraloval maceo. sympatický a přirozeně působící stejně tak zdatný saxofonista jako zpěvák skutečně zaslouží vyzdvihovat do nebe - když už ne proto, co dokáže jako světový hudebník a umělec, tak už jen pro tu schopnost bezděky nás rozesmát a svým šarmem zaujmout na první pohled.

pokud se s nimi někdy setkáte, vězte, že máte vážně co do činění s těmi nejlepšími. ne, nejlepšími, jak se tady tak všeobecně říká. jsou to ti, které jsem vídávala v televizi (podobně jako třeba elvise) a říkala si, že musí být úžasní, fenomenální. jsou. bylo mi ctí, strávit s nimi večer. usmívali se, byli plní funky a soulu, naplnili nás a vyprávěli nám, že nás milují. uvěřili jsme jim. my teď milujeme je.

vesna