support lesbiens, another way
[víceúčelová hala v opavě] :: 25.10.2005

své, jak říkají "halové" turné supporti přivezli i na sever moravy. jak to na koncertě v opavě vypadalo, se můžete dočíst v následující reportáži.

bude to z mé strany možná trochu troufalé (možná víc než trochu), ale přesto se s vámi chci podělit o své dojmy a pocity z koncertu kapely support lesbiens v opavě. byl to můj první koncert na kterém jsem byla a věřte, nevěřte určitě ne poslední.

vstup do víceúčelové haly mě trochu překvapil, ale rozhodně ne odradil. lidé se teprve scházeli a halou se rozléhaly písně předskokana tolik očekávaných support lesbiens (ten název kapely jsem zapomněla, ale... nelíbila se mi, tak proč si ho pamatovat) - (byli to another way - pozn. trembiho). tato skupina mne nezaujala, ani svou hudbou, ani neustálým děkováním zpěváka. asi po hodině ne moc valné muziky se začala scéna chystat pro "favority večera". nejsem znalec skupiny, ani jejich velký fanoušek, ale tato slova budu odteď psát (alespoň co se fandovství týká) už jen v minulém čase - "nebyla jsem jejich fanoušek... dnes je ale všechno jinak".

zpěvák skupiny, charismatický kryštof michal, nenásilně a přirozeně tóny písně doslova prožíval. tolik energie vložené do zpěvu a pohybu jsem jaktěživ neviděla! v davu publika, tančícího, tleskajícího a zpívajícího téměř všechny písně, jsem nevnímala pořadí a názvy písní a prožívala jen tu pulzující atmosféru. omámená hudbou, světelnými efekty a atmosférou mi některé přesto z nich utkvěly v paměti: prvotní bet my soul, nezapomenutelná you are my star a cliche.

písničky jako bubble brown si pamatuji díky vtipné poznámce o slepém chlapci, který vidí pouze hnědou barvu a sličnou slečnu jako hnědou bublinu. obdobně sweet little something komentovanou slovy "něco malého kutálejícího se do pusy..." a různé typy meditace u zpěváků prožívaných písní meditating.

každá píseň byla doprovázena úžasnou hrou barev a tvarů na pozadí kapely, od desítek barevných kostiček, srdíček, očí až po mystické nepopsatelné tvary nebo text písně cliche. úžasné, barevné, vtipné a veselé! kapela zahrála tři písně z dob svých začátků, tuším z roku 1993, poněkud tvrdšího ražení. ale podle reakcí publika kolem mne, i tyto kousky byly vítány a oceněny.

písně jako let's dance a on my line byly publikem doprovázeny nejen tancem, ale především stovkami rukou tleskajících do rytmu. publikum po půldruhé hodině vyčerpávajícího vystoupení nenechalo skupinu odejít po prvním přídavku flight club a parta úžasných "supporťáku" přidala minimálně další dvě písně.

odcházela jsem unavená, ale spokojená. ještě nyní si notuji některé z písní a usmívám se při vzpomínkách. díky za nezapomenutelný večer, díky za energii a vřele všem doporučuji.

ko100lka
foto: ivory