tata bojs
[fabric] :: 23.11.2005

po nezrovnanano fotoreportu z dvojky nanotour ve fabricu přinášíme vám, milé čtenářstvo také report ze slov pečlivě poskládaný.

tož tak... ostravský fabric byl svědkem začátku konce. právě nannotour 2 totiž uzavírá celé tatabojsí nanoobdobí. no a nám nezbyde, než se těšit, co zas vymyslí nového... ale to je budoucnost, teď se na chvíli věnujme čerstvě prožité minulosti...

pravda... není nic moc příjemného na tom, když člověk musí mrznout půl hodiny a více před klubem a pak se mačkat dalších pár desítek minut v předsálí (ač k mačkání příjemných slečen bylo vůkol v dostatek...), ale ono dopátrat se objektivních příčin není v tomto případě nic moc složitého... je třeba uznat, že zvukovka s účastí hlučícího diváctva může být docela problém a ne každá kapela to má ráda... a vzhledem k zimě - poměrně čerstvě dorazivší do krajů českých a moravských (o slezsku ani nemluvě) - je při možném stavu vozovek vydedukované zpoždění příjezdu zcela pochopitelné, milý watsone. to jsou ale malé věci, takže se jima nenechme dále zdržovat a hurá k tomu podstatnému...

je výhodné, když předkapela s pokapelou skáčou za jednu stáj. koneckonců nejen pro support, který se pak může spolehnout na zvukaře, ale tím také pro nás - posluchače a návštěvníky. není totiž nic příjemného to pak poslouchat... here se zvukem z výše uvedených důvodů problémy rozhodně neměla (koneckonců dušan neuwerth se nemalou měrou podílel i na poslední desce here figura porca). to jen kytarista neměl tak úplně svůj den a tak dva nebo tři kousky startovali nadvakrát. to se stává... aj, připadal jsem si jak pejsek na zadním okně auta... to když zazněly první tóny, rozhoupala se mi hlavička úplně automaticky do rytmu, jakoby mé domovské auto právě vyrazilo z parkoviště...

francouzština s angličtinou klouzaly klubem na downtempových vlnách a znova dávala zapravdu gomezovi adamsovi, že má francouzština v sobě něco neodolatelně svůdného. koneckonců i prostá oznamovací věta: "jsme česko-francouzská skupina here.", řečená česky s lehkým přízvukem, měla v sobě cosi roztomilého... velmi příjemný začátek večera. přiznám se, že coby posluchači bez naposlouchaného repertoiru kapely, zdála se mi ona hudební hladina ke konci až příliš klidná, ovšem závěrečný song zas vlny velmi příjemně vzedmul. osobně bych ale takových vzedmutí v průběhu koncertu uvítal více...

v nových bílých managerovi se nelíbících oblečcích s barevnými rozlišovacími nátělníky na nich naběhli tata bojs na pódium, dávaje tak vizuálně vzpomenout na disco&pop bandy let osmdesátých. a další překvapení - začíná se akusticky! má-li pravdu zdroj z návštěvní knihy t.b., byl poměr akustických k elektrickým písním 5:12 (přiznám se bez mučení, že jsem při focení nějak zapomněl počítat a line-upy si zapisovat už mě - starýho psa - nenaučíte a nedonutíte...). věřte, že to krom příjemného bylo poslouchání i velmi zajímavé, neboť se i v onom unplugged setu objevily i říznější kusy (oj ludvo, kdybys viděla, jak mardošovi při nich nožky pod židlí kmitaly... inu, je to skřítek neposeda! - poznámka autora). konkrétně zařazení právě sem attention aux hommes! překvapilo asi ze všeho nejvíce.

pak ale už to byli zase tátovi hošíci jak je známe... se všemi těmi oblíbenými elektronickými krabičkami, hračičkami, efekty a zvuky i pazvuky... a všechen ten taneční rock rázem rozdováděl sál. narozdíl od jedničky nanotour už se dvojka nedrží desky a spíše je volnější a řádně promíchanou směsí nanopísní se skladbami staršími. samosebou nemohly chybět mezi akustický a elektrický set rozdělené hity virtuální duet, c.v.a.n., elišce ani tomášovi. ze starších věcí se do seznamu opět zatoulalo např. staré dobré jaro nebo má z nejoblíbenějších - divnosti. na rozdíl od jara, u kterého jsem si už časem zvykl na různá nová aranžmá a vylepšení (zde uvedená verze byla obzvlášť vypečená a nezvyklá), u divností jsem to nějak nebyl schopen a ochoten překousnout... ač jsem závěr "...lásku jak tráááááám" odhulákal nadšeně s kapelou, zbytek skladby zdál se mi v téhle verzi poněkud přearanžovaný a píseňmršící. tuto proměnu hodnotím přísně: mínus 95%... ale nedá se na ně dlouho zlobit, zvlášť když to jako obvykle rozbalí v další mé oblíbenkyni - geometrické.

předpokládáte-li, že nemohly chybět ani další tradiční pecky jako maličká, toreádorská otázka, růžová armáda nebo šťastnější (opět bez upřesnění, ve kterém setu byla ta která skladba odehrána - zda v akustickém, hlavním elektronickém, či přídavkovém...), předpokládáte velice správně. vytleskaný třípísňový přídavek byl jen logickým vyústěním celého večera. dovolím si nesouhlasit se svou dobrou kamarádkou, kterou - na rozdíl od desek - tatáči přinejmenším na festivalových koncertech nebaví a skoro nudí. já si zatím všechna jejich vystoupení užil měrou téměř vrchovatou a tenhle rozhodně nebyl výjimkou!

dudyn
foto: dudyn