chinaski
[za sareza] :: 29.11.2005

pro některé zárukou dobré zábavy, pro některé velmi příjemným překvapením, byl koncert popových hvězd chinaski. o tom, co se na jejich porubském koncertě dělo, vám poreferuje naše nejmladší jehňátko ko100lka.

nechali jste se zlákat reklamami v televizi či rádiu, nebo snad ovlivnit mou pozvánkou a přišli se kouknout na koncert chinaski do poruby? ne, nevyšlo vám to? mno, přišli jste o hodně, ale... pokusím se vás vtáhnout do atmosféry, která koncert provázela.

začnu pěkně popořádku... bylo nebylo, jednou (konkrétně 29.11.2005 kolem 7 hodiny večer) se před bílou oponou scény na stadionu v porubě objevila dlouhovlasá slovenská zpěvačka zuzana smatanová spolu se svou doprovodnou kapelou a kytarou, která k ní neodmyslitelně patří. (chinaski si umí na slovensku vybrat... po loňské kapele peha si tentokrát přizvali k předskakování další velký talent...)

tak jako každá správná postavička jakéhokoliv děje se musela představit svému obecenstvu, což zvládla na výtečnou. v jejím případě (jak jinak než) zpěvem a muzikou. pustila se do písniček z nového alba svet mi stúpil na nohu s elánem, úsměvem a přirozeným talentem a od prvních tónú si získala většinu obecenstva "dychtichtivého kapely chinaski". odzpívala většinu nové desky (pocestný, nech sa děje čo sa má, názory a sny a několik dalších). a v závěru si dala i pecku alanis morissete (ke které ji tak často přirovnávají) head over feet, a to tak, že úžasně! hlas téměř stoprocentně srovnatelný s "originálem". publikum zpěvačku a její kapelu do zákulisí vyprovázelo zaslouženým potleskem.

opona padá a do naší pohádky vstupuje další, řekněme hlavní představitel dnešního děje (přímo celá družina) a klidná pohádka přebírá jiné parametry. světelné efekty navodily náladu diskotéky a první tóny písničky vedoucí přivedly na pódium ze začátku nenápadného michala malátného. všemi očekávaná šou chinaskiho bratrů začala. kapela postupně zahrála téměř všechny skladby ze svého posledního alba music bar, mnohdy s vtipným komentářem svého frontmana (píseň věnovaná všem psychiatrům - serotonin). romanticky laděné písničky typu bylo nebylo v podání franty táborského a petra kužvarta a asie s pěkným mrkajícím doprovodem asiatky na pozadí pódia, střídaly postupně staré známe hity typu stejně jako já, můj svět a další pecky z předchozích alb.

hitovka letošního léta tabáček byla doprovázena zpěvem celého publika, několika desítkami fotoaparátů a "přímým přenosem prostřednictvím mobilů" pro ty, kteří zkrátka tento koncert neabsolvovali (a věřte či ne... zaváhali a mohou tiše závidět nám, co jsme byli přímo u toho). po dobu akustického setu se pódium zmenšilo na čtvrtinu své "normální šířky". v jeho rámci pozval michal na scénu i předskokanku zuzku a v duetu tak zazněla další hitovka dobrák od kosti. pak se zpoza opony vynořili všichni hlavní představitelé naší pohádky. coby dechovka předvedli auto-pohádkový chrysler a pak se zase vrátili zpět ke "svému obvyklému stylu". bez dalších slov - pěkná vsuvka a vtipné oživení celého vystoupení.

celý koncert byl doprovázen skvělými hudebními kreacemi nástrojů a na jedničku zvládnutými sólovými party. hlavně dechové se v některých skladbách oprvdu vytáhly - až z toho šel mráz po zádech. za zmíňku stojí také nápadité naaranžování neobvyklého pódia. michal (s dalšími členy kapely) se střídavě pohyboval "na zemi" a "nad zemí". a bylo vidět, že si hru barev světel a svých tanečních kroků užívá.

chuťovkou pro pamětníky, dle slov lídra kapely, byly punčocháče (ukázka z toho, že opakovaný vtip přestává být vtipem a stává se... textem...) a z téhož alba moc toho nevím. několik ze starších hitů (kutil, dlouhej kouř, ...) dostalo nový kabát, takže po prvních tónech bylo publikum v očekávání "co to bude teď...?" a po prvních slovech textu už spokojeně zpívalo jako jeden velký sbor. nejlepším ploužákem (apoň podle vedoucího kapely) byla drobná paralela, která roztančila mnohé tancechtivé páry v publiku.

ale to už jsme se částečně dostali do přídavků... se slovy: "tak to je od nás všechno, dobrou noc", neuspěl michal malátný celkem dvakrát. přídavky byly ve stylu "husákových dětí" v písni 1970, láska a jiná násilí a podobně osvědčených hitů...

všechno však jednou končí a tak i naše pohádka je u konce. místy byla napínavá, plná očekávání, nápaditá, úsměvná a zábavná. kdo pozorně poslouchal, určitě se nenudil. a věřte, originál je originál. tak neváhejte! možná toto seskupení nadšenců, zpívajících, hrajících a tančících přirozeně a nenuceně, na jejich nejdelší turné s repertoárem zahrnujícím "od každého kousek" (ač nejvíc samozřejmě z aktuálního alba), stihnete ještě navštívit. pak potvrdíte (nebo vyvrátíte) má předcházející slova. já si však stojím za svým - bylo to super! opět si notuji texty a vzpomínám na příjemnou atmosféru úterního večera.

ko100lka
foto: dudyn