nejsem dědeček grunge terry lee hale (u.s.a.) folk, rock, country, blues i něco, čemu říkali novináři grunge (čili sound of seattle) - to vše znělo toho pondělního večera boomerangem. vše zásluhou jednoho člověka a jednoho nástroje - terry lee halea a jeho kytary (i když ten nástroj nebyl jen jeden, ale to je celkem fuk). písničkář s rockovou duší - napadlo mě po prvních několika taktech. jenže ono to tak jednoduché nebylo.
časem se objevilo mnoho dalších hudebních zákoutí vnitřního světa terry lee halea. začal poměrně zostra. ač vystupoval
sám doprovázeje se pouhou kytarou, zvuk byl i tak až nečekaně hutný a "výživný". po dvou svižných skladbách se na
chvilku zklidnil až do folkové polohy. znělo to trochu, jako bysyte zkřížili nirvanu s joan baez. no dobře... s bobem
dylanem... při čtvrté skladbě, která zas byla pro změnu téměř klasickou countryovkou, se místy zdálo, že odněkud
terry lee hale střídal plynule folkové, countryové a rockové nálady, občas okořeněné klasickým blues.
některé z těchto nálad byly až "krylovité" (take it back). šel dokonce až do polohy
jakési americké dumky!
publikum bylo toho večera poměrně řídké na takovou osobnost. ovšem při pondělku to byla celkem
slušná návštěva, která nakonec - jak prohlásil mr.hale - stvořila nakonec o kus lepší atmosféru, než jaká byla
na jeho předchozím koncertě v praze. hlavně byla příjemně uvolněná. terry mezi jednotlivými skladbami
živě komunikoval s posluchači, neodpustil si ani několik komentářů k vyzvánějícím mobilům i nám - dotěrným fotografům.
blinky:
|
© ov-kluby.net
e-mail:: ov-kluby@ov-kluby.net web:: www.ov-kluby.net |