skyline
[boomerang] :: 30.11.2006

slovem se ještě vraťme do posledního listopadového dne, kdy v ostravském klubu boomerang vystoupili skyline...

vykřičená zábava, prostoduchá show hrající na opilé city, primitivní repetivé divadélko vystylovaných loutek, ale i bláznivě kouzelná euforie, relativně snadná a chutná stravitelnost v balení slušivé hitovosti, neskutečně svižně živé melodie a vtipně rozjetá taneční parodie tak trochu sebe sama - to vše jsou atributy, které si můžete připíchnout na disko obleček pražské skupiny skyline. poslední listopadový večer navštívila také ostravský klub boomerang. a nezklamala v ničem, co bych od ní očekávala. bohužel i bohudík.

skyline, kteří hravě mixují směsici nejrůznějších hudebních stylů jako drum and bass, pop, breakbeat, jsou možná nejlepší českou taneční skupinou. vždycky byli a budou hlavně koncertní kapelou. ostatně za svá živá vystoupení získali i několik cen - na dance awards 2004 dosáhli ocenění za projekt a koncert roku a ten samý rok vyhráli i v kategorii dance/hip hop v prestižních alma awards, kde odborníci oceňují právě nejlepší živá vystoupení. chcete-li je tedy hodnotit, nemá cenu hodnotit album, ale koncert. v boomerangu nakonec zaznělo sedmnáct písní šikovně napříč třemi deskami skupiny, ačkoliv nemyslím, že by dnes existoval fanoušek, který by je znal všechny. skyline jsou zkrátka generační zábavou na dlouhou sobotní noc, ideální maximálně aktivní relaxací. musíte si je užít. nebránit se jim. poddat se jim, což tentokrát šlo poměrně hladce nejen díky (na boomerang až nezvykle) výbornému zvuku v klubu. ze závěrečných tří přídavků zazněla jako poslední zuřivě hitová písnička entertaining, přičemž asi není výstižnějšího slova, které by tuto kapelu charakterizovalo.

skyline jakoby akcentovali naději. až neskutečně funkčně využívají pokleslých cirkusáckých výrazových prostředků k zachycení něčeho v podstatě krásného. hrají si s energií, rytmičností a nově i silnou fluiditou (čtěte, ubrali na naléhavosti a hudbu nechali více samu plynout). to, co byste jim chtěli vyčítat, jim tedy vyčítat nemůžete, protože to tak vlastně sami chtějí. působí na city, smetávají divokou jízdou banálních popěvků, nehledě na to, že sázejí na základní lidské pudy - není koncert, kdy by natěšené (mužské) publikum nečekalo na odhalení alespoň části těla půvabné zpěvačky jitky charvátové. protože je to právě soulad jejího něžnou sexualitou nabitého vokálu a dvou mužských přidrsnělých raperů. skyline jsou rozjetá párty sbalená na cesty, pojízdný zábavní park pro ty odvážnější a rozvernější. třpytivé cetky včerejší diskotéky načichlé pachem vyvětralé coca-coly s rumem, rozetřený lesk na rty s kšiltovkou obrácenou do zadu - to jsou obrazy, které vám po koncertě skyline automaticky vyvstanou na mysli. což je vcelku směšné, jenže se nebudete smát jim, ale s nimi. na pomyslném žebříčku hodnot šplhají od samého dna laciné a lascivní diskotékové vulgarity, vykřičené umělosti, prvoplánově poutavé všehochuti hudebních stylů až k stmelenosti a obrovsky efektivní vyrovnanosti projevu. ví, co a komu chtějí říct, jen je musíte poslouchat, vnímat. což je přesně to, co ostravské publikum příliš nedělá.

z neznámých důvodů se totiž skyline v ostravě setkávají s podivuhodně chladným přijetím. a nemyslím, že je to pouze tím, že je zdejší kulturní programy čas od času mylně prezentují jako "výborný klidný pražský chill-out", ke kterému mají opravdu na míle daleko. skyline v ostravě zkrátka nefungují - pro jejich "popovost", pro jejich až kontrastní nepodobnost s divokými rurálně "ujuchanými" skupinami typu divokej bill, pro jejich tendenční nelidovost, na kterou je zdejší posluchač protivně navyklý. z toho důvodu ostravské koncerty skyline navštěvuje sice menší množství lidí, ale ti, kteří přijdou, bývají tím nejvděčnějším publikem, jakousi výjimkou potvrzující pravidlo.

současný moderní pop (jakkoliv to zní směšně, popř. pejorativně) by podle skyline měl být plný energie, legrace, ale občas až dojemný i vážný. jsou-li jím oni, pak přesně takový je.

ludva