sunshine
[fabric] :: 25.04.2007

očekávaný koncert osvícených sunshine v rámci turné na podporu vysněného alba dreamer byl možná dopředu podroben zbytečné kritice. byl plnohodnotný, i víc než to...

nedávno jsme v seminářích "komunikace a média" přemýšleli, zda mohou být média objektivní. myslíme si, že ne. tedy aspoň ne konečně. a já hned na to napsala extra-subjektivní hodnocení desky i koncertu ve fabricu. tak jsem ho smazala a za dva dny se pokoušela o report znova. dopadlo to stejně. ani řádka o fireshow pa-li-tchi, z kterých jsem vlastně nic neviděla, ani zmínka o pavlovi kučerovi a jeho dvou kamarádech, kteří po koncertě pouštěli pecky od swingu po pulp fiction...

stejně jako sunshine i já jsem vyměkla. z mého kategorického nesouhlasu s dreamrem sešlo, což jsem si připouštěla jen jako důsledek zvyku po dlouhodobém poslouchání. já ale nakonec ustoupila už po živáči. samozřejmě to nebylo lehké, ale to není žádný přerod. ačkoli pavel turek na adresu sunshine nedávno pro mf dnes napsal: bránit se definicím a omezením, které si člověk na sebe kolikrát ušil sám, to je podstata kreativity, snahy růst a nezaspat. od svého "stylu" už sunshine utekli úspěšně vlastně několikrát. co mi vadí, jsou ty nutné ztráty – bylo to totiž znát i na živáči. když turek říká, že je to jejich nejdomyšlenější deska, napadá mě spíš slovo vymyšlená. je vymazlená, což se prostě na intenzitě bezprostředního zážitku musí projevit. ubírá to na síle.

připomnělo mi to nedávný koncert the prostitutes. taky je všichni chválí, jak nejsou vychytralí, ale pro mnohé z nás to zůstává jen dobře odvedenou řemeslnou prací. prostitutky jsou jako 400-dílné puzzle, u kterých vám chybí posledních 20 dílků, takže to nikdy celkově a finálně nezapadne. a tak ti rockoví (česky skalní), kteří mají před očima živou podobu nebezpečných žiletek a rudého měsíce, neprožili koncert jako ti, kteří si dávkují suns teprve nováčkovsky. nechme být. prodej téhle desky určitě královsky převýší prodej těch předchozích a suns už jsou proroky i ve své zemi. pokrok. jejich vstřícnost a melodičnost mě ukecala k duální mírnosti soudu: sunshine jsou pochopitelně pořád výborní. když se na ně díváte, je tam, jako kdysi – ta neurvalost, rock'n'roll, oběť, nepřístupnost, špinavost, potutelný úšklebek. když je posloucháte, je to jiné – už u toho nemusíte přemýšlet. jednoduše poslechovka. zatančíte si, regulérně použijete pár zapomenutých popových figur, stíháte dokonce řešit texty. není to náročné. poslední skladbou před přidáním by mě kay v kleče něžně zpívající "goodbye..." vážně rozplakal. nicméně férový podíl starých skladeb dělal z koncertu hodnotnou akci a z nás uspokojené publikum. neodpustím si poznamenat, že ohlas na staré skladby byl několikanásobně pozitivnější. to ale schválně nepočítám nesmyslně pištící slečny ve vyumělkovaných modelech, kterým snad ani ony samy nevěří.

pokud je ovšem turkova dialektika pátrání přesná, za dva tři roky tu bude další pokračování "sunshine 100x jinak" a do té doby si můžeme na dreamer dobře ujíždět i snít. beztak ho máme všichni čím dál tím radši. sunshine jsou prohnaní.

vesna