tata bojs, please the trees
[fabric] :: 12.12.2007

osvědčená formace, která neví, co je krize středního věku a hudebně striktně dodržuje nadstandardní živáče, a jako support jeden z objevů tohoto roku. možná ten úplně nejlepší.

12.12., 12 dní před vánocemi, máte určitě aspoň 12 možností, co s večerem. ale zapomeňte na nákupy a úklid, nechte být neustále se vracející "legendy" v parníku i slabou hvězdičku báru zemanovou a pojďte do fabricu. přijedou please the trees. lépe řečeno přijedou tata bojs se supportem. nemám ale zapotřebí posté psát o "tátačích", jako mnohá jiná média, a opomínat support, jen proto, že jsou zatím, zdůrazňuju zatím prakticky neznámí. nic proti starým známým, ale please the trees je skutečně to, co mě do fabru táhne.

co jsou zač: václav havelka, sólově vystupující jako selfbrush, spojil svůj um s pár lidma z some other place a vznikla nová vlna. jako venkovského neprůbojného balíka s fixací na poloakustku už ho asi neuvidíme. jestliže vytvářel mustr pro to, co u nás pojmenovávat jako folk-rock, teď si zase našel něco, co ještě chybělo. s pavlem ovesným tvoří absent hour records a dodávají "absent music".

v novém složení první deska, vedle slibného dema doprovázející i série skvělých vystoupení na letních festech, tedy debut lion prayer právě míří na pulty, pilotní singly už vedou všechny možné hitparády a já si vesele pobrukuju, že tu máme nové favority pro alma (akropolis live music; selfbrush je opakovaně mezi nominovanými). a není to materiál pro slabé nátury. zvuk je sice zprvu lákavý a meziprostůrky zaplňují zdánlivě veselé kytary, ale album je spíše zamyšlené, éterické (především díky zajímavé práci s už tak zajímavým hlasem václava a vrstvením sboru) a oproti koncertu, jak si jej pamatuju, hloubavější, zvukově určitě hutnější. a přímo prosí o pečlivost. pečlivost poslechu, stejnou, s jakou se tyhle věci zřejmě propracovávaly (čímž neříkám, že by nezněly překvapivě přirozeně, nečekejte velké kalkulace). mírně rozostřený zvuk a zkušené kytary plodí u nás neslyšený rock, václavova hudební vize pracuje. pracuje s emocemi, jako vlastně od začátku. před rokem je ve mně budil vokálním projevem přinášející katarzi, dneska svou rozervanou výrazností a nenapodobitelnou barvou ve skladbách mnohem progresivnějších.

a tata bojs? to už znáte. sázka na jistotu. slouží jim ke cti, že neubírají na kvalitě živých výstupů a že se drží, hrdě, bez tlaků a umělých při– krášlovadel, na pomyslném vrcholu – ve středu večer budu nadšená².

blinky::