support lesbiens
[fabric] :: 12.12.2002

před rokem téměř prázdný sál dk nh, letos vyprodaný fabric. support lesbiens jsou hvězdy. vydávají dobré desky, které se velmi slušně prodávají. že by se ale vytratila radost ze samotného hraní?

když byli supporti před rokem skoro na den přesně v ostravě, přišlo na ně žalostně málo lidí (nutno podotknout, že na vině byla přílišná blízkost předcházejícího koncertu v rámci série metaxa unplugged). na ostravu však nezanevřeli a publikum se jim odměnilo návštěvností, která znamenala vyprodáno již týden před konáním sešlosti…

čekací akademickou čtvrthodinku si chlapci protáhli ještě o pět minut, potom se ale už začala z reproduktorů linout podivná směsice zvuků a ruchů, která stejně jako na desce uvádí titulní skladbu tune da radio. první překvapení pro mě bylo, že jak strojové bicí tak hutný kytarový riff už zněl éterem, zatímco kapela nikde… postupně se začali trousit na pódium - zpěvák kryštof michal, kytaristé hynek toman a téměř 100% autor hudby yarda helešic, trojku doplnil jan daliba na baskytaru a pavel plánka na bicí, kteří si dle slov frontmana musí privilegium - podílet se na mediálním obrazu kapely - ještě pořádně zasloužit…

i bez jakékoliv rozehřívací předkapely bylo publikum od počátku nalezeno na tu správnou vlnu rádia support lesbiens a její večerní rotace mohla začít. do playlistu hoši naházeli pouze své dvě poslední alba - novinkové tune da radio a minuloroční regeneration?, z pro mě nepochopitelných důvodů zapomněli na své první kousky a vyloženě se jim zpátky do archívu nechtělo. výtka rejpalů na adresu skupiny k návratu do hudebního světa zní, že prostě "vyměkli". je sice pravda, že ty tam jsou hardcoreové časy, ale na koncertě to žádný čajíček taky není. zvuk je o mnoho hutnější než studiové pojetí na deskách, ale na koncertech bych se vystříhal některých nasamplovaných aranží, převážně kytar, neboť ve dvou kytaristech by to snad mělo jít zvládnout a nevznikaly by tak situace, kdy hlavní kytarový motiv zní z repráků a do toho hoši brnkají doprovodná témata a celé to vypadá nějak playbackově a uměle…

kryštof michal zpívá velice čistě, ale ze svého moderátorského umění by měl trochu ubrat… je sice hezké, že se snaží s publikem komunikovat, neomezuje se pouze na ohlašování názvů písní, ale jeho projev je dosti autoritativní (což při práci asistenta režie je určitě výhodou), ale nebyl jsem sám, kdo nahlas vyslovil myšlenku, ať raději zpívá než mluví. a nehledě na to, že některá prohlášení působí poněkud kontroverzně - příspěvek skupiny k problému vypalování se odráží v písni m.f.stealing. pro ty, co nikdy nedrželi booklet v ruce vybírám část refrénu "cut the m.f. stealing of the things we do/ or my fist is in your ass and the cd too). ruku na srdce kryštofe - doma nemáš ani jednu "smaženinu"? a další prohlášení, že koncertování je pro ně stejný vopruz jako chodit do kolbenky? i když to bylo zajisté myšleno jako nadsázka, jestli vás to nebaví, tak proč to děláte?

větší nadhled jsem čekal u současného rádiového hitu in da yard, aspoň jednou jsme si mohli zazpívat do refrénu "chodím ulicí…" ačkoliv je tahle "kauza" na malém českém hudebním písečku úsměvná, nejen honza kalousek na ní vydělal… nebo by i bez toho tak rychle přebírali zlatou desku? zeptejte se kryštofů, jak se dvojnásobně zvedl prodej pouhým zalepením pásky…

o tom, že koncerty jsou pro supporty poněkud rutinou dokládali zařazením přídavků - ani se při druhém neobtěžovali slézt z pódia (jakkoliv je šatna daleko od pódia) a kryštof m. dirigoval publikum, jak intenzivně mají tleskat aby naoko zase přišli ještě něco zahrát…

na závěr však všem dokonale vypálili rybník - kdo čekal svou oblíbenou bet my soul v klasickém pojetí, dočkal se tancovačkovských bicích a odsekávaného textu. kluci si aspoň ve své hudební kolbence trochu zablbli…

ačkoliv srovnávám neporovnatelné, ten minuloroční, "akustický" koncert mě chytil za srdce větší měrou. přišel mi více upřímný…

strictly blue
foto: dudyn