selfbrush
[templ] :: 15.10.2009

písničkář václav havelka alias selfbrush, zástupce v zahraničí dnes tolik populárního weird folku, vystoupil v ostravském klubu templ.

hřejivý a emotivní koncert havelky byl stejně krásný jako sonáta... pořád je to on. akorát zase zarostlý, s modrou košilí a půl století starou americkou gibsonkou. na chvíli mě na začátku koncertu napadlo, že by ty jeho lovesongy prošly jednomu z tisíce, vždyť jen suše písničkuje, ne?! nic divného, viděla jsem ho posté, tak jaképak omdlévání...

je to pět let od prvního koncertu, co tam stál jako malý neznámý cowboy s tou památnou tyrkysovou kytarou. dlouho mě má "kritická" nedržela. jeho vibrato falsety jsou asi přece jen o něco výš a silnější, jeho hloubky o něco blíž fenomenálnímu cavevovi. a když začal hrát i nejlepší kusy jako natural part, sweet sea, afraid of you nebo bezchybnou wrong along, i v akustickém podání, bez smyčců a přikrášlovadel, dechberoucí, člověk zapomene, že je na pódiu jen on. ani nevadí, že jeho struny plní opravdu spíš více než méně jen akordovo-doprovodnou funkci bez sól. a už vůbec nevadí, že se vašek nechává sem tam strhnout sem a potom tam, že je jeho projev rozervaný, neučesaný... prostě nevadí nic. lidi sedí s otevřenou pusou, zavřenýma očima, potom zuřivě tleskají, dávají mu tolik, kolik on jim. objevuje sebe v písni nebo píseň v sobě. kolik uvědomění, citu a štěstí za tím musí být?

zakončoval set mezi lidmi. sešel z pódia a hrál nám tváří v tvář. nevěřili byste, kolik to koncertu přidá, jaký veliký dojem to udělá...

vesna
foto: jiří volejník