colours of ostrava 2010
[ostrava] :: 15.-18.07.2010

čtyřdenní hudební maraton, extra zátěž pro peněženky všech milovníků dobré muziky - festival colours of ostrava 2010 je za námi, a tak si ani tentokráte neodpustím několik poznámek a hudebních tipů pro ty, kteří se do ostravy nepřijeli podívat nebo pro ty, kteří si na některou z kapel neudělali v nabitém programu festivalu prostor.

hned první festivalový den nabídnul poměrně bohatý program - nejprve kompilaci balkánské a romské muziky v podání the gypsy queens and kings, v nejryzejší podobě žánru. ze zcela jiného soudku bylo vystoupení korejských bubeníků dulsori, precizně secvičené, rychlé a dynamické. asijský styl bubnování je postavený na sehranosti bubeníků, technické dokonalosti a skvělém nacvičení - tedy nic pro milovníky improvizace a doprovodných rytmů... jednoznačným vrcholem večera byl severský valravn, mix těžké elektronické hudby a klasických, zejména historických akustických nástrojů, jimž vévodí kvílivá niněra - nad tím vším se pak vznáší hlas zpěvačky anny katrin. vskutku povznášející zážitek...

z pátečního programu bych vypíchnul výtečný energický koncert acoustic ladyland, jemuž scházelo obří afro bubeníka seba rochforda - namísto toho sehnala kapela na poslední chvíli záskok, nutno podotknouti více než adekvátní. naprosto úchvatní byli alamaailman vasarat - jejich těžko uchopitelná smršť rytmů a melodií postavená na dvou violoncellech, dunivých, místy až metalových bicích a dvou nepřehlednutelných postavách v centru pódia - jarno sarkula a erno haukkala, kteří svými dechovými dialogy a teatrálními gesty vytvářejí napětí a melodické bouře.

pro ty, kteří snad zatoužili po větší únavě, než jakou poskytovala pětatřicetistupňová vedra a jimi vynucené popjíení množství festivalové dessítky, zahráli skyline a to velice energický set, vystavěný na tanečních elektronických smyčkách a kytaře a bicích, které jednoduchými hudebními postupy vytváří gradaci a doplňují samplové podklady. trojice sebevědomých zpěváků/rapperů pak celému vystoupení dodala patřičný punc dobré show. škoda jen zbytečného sebevědomí, sršícího z pódia (mnohem přirozeněji působila markéta rybinová v "českých guano apes" gaia mesiah a dr. kary jako mc v fast food orchestra).

něco extra pro milovníky lehké psychedelie pak přichystali porcupine tree - legendární kapela plná skvělých hudebníků, v ostravě odehrála opravdu nádherný koncert.

v sobotu jsme zahájili koncertní maraton vystoupením laco decziho a jeho kapely na newyorském pódiu, ve všudypřítomném parnu jsme zvládli i nive nielsen a jeji rudé ukulele a hawk and hacksaw ve skákavém balkánském rytmu. do nejbližšího stánku nás záhy vehnala solidní bouřka, díky níž byla všechna vystoupení o 30 minut posunuta. příjemného deštíku využívali mnozí k všelijakým bahenním hrátkám, doplňování tekutin a nikotinu... když se mraky alespoň zdánlivě vypršely, na pódium naklusali se vší vervou irští the cranberries a odehráli set těch největších hitovek - naprosto precizně a s nadšením. osobně jsem se nejvíce obával nechuti hrát staré skladby, které kapela přeci jen musela za svou dlouhou koncertní kariéru odehrát snad tisíckrát...

dešťový maraton pokračoval jedním z nej- lepších vysoupení letošních colours of ostrava - koncertem jaga jazzist. energií nabitý živý koncert mnohonásobně předčil jeich netradičními kompozicemi nabidá cd. výborným rozhodnutím bylo i navzdory neustávajícímu dešti a absenci pršiplášťů vydat se na vystoupení afro celt sound system - nečekaně energická taneční smršť složená z afrických rytmů a irské melodiky nás přiměla křepčit v dešti dobrou hodinu...

poslední den festivalu jsme zahájili vystoupení etna kontrabande, polského ska, které milovníky žánru jistě neurazilo. velkým překvapením bylo entusiasmem našlapané koncertování brooklyn funk essentials a náslených new yourk ska jazz ensemble. lehce na nervy mohlo českým posluchačům lézt neustálé opakování slov ostrava, czech republic a ahoj - svaté trojice všech amerických frontmanů...

regina spektor působila na největším festivalovém pódiu velice subtilním dojmem, osobně bych přivítal více skladeb s jejími spoluhráči (housle, bicí...), i tak byl ale koncert velice příjemný.

kouzlo colours of ostrava spočívá v kontrastech - jak na straně hudebníků, tak publika. bylo proto jen příznačné, že po komorní regině spektor vpadl na pódim iggy pop s kapelou stooges, udělal rozruch, když pozval partičku nejprůbojnějších tancovat přímo na stage, nicméně určitá strojenost (zosobněná pomocníkem starajícím se celý průběh koncertu o to, aby šňůra k iggyho mikrofonu byla dostatečně dlouhá a v pořádku) a odtažitost (kterou jsem pocítil zejména nechutí kapely přidat byť jediný rozvrzaný song) mi trochu zkalila nadšení z jeho vystoupení.

nuže nezbývá než poděkovat všem, kteří se na přípravě a chodu tohoto megalo- manského podniku podíleli, a doufat, že příští rok přivezou do ostravy další zajímavé umělce.

jiří reiter