týden improvizace
[olomouc] :: 01.10.-10.10.2010

tento týden improvizace nám dělá opravdu radost. ještě neskončil, ale my už chceme chválit.

chválíme organizátory: za hladký průběh, příjemné proslovy (smysluplné, krátké), sympatické zpestření mezičasu impro-hrou a za odhodlání – bylo ho za potřebí, zvláště při přípravě hangáru, určitě notně. zdůrazňovalo se, že v podstatě záleží na letošním úspěchu, zda bude či nebude jejich nový cíl, oživování periférie, realizován dál. že by přišly davy, to se říct nedá, ale má to logické vysvětlení: chvíli to trvá, než se o kouzlu hangáru všechno rozkřikne; ne každý měl možnost se za centrum dostat a hlavně, podobné prostředí tím trpí vždycky: za podzimní večerů prostě sem tam mrzne. mrzlo! ale u programu samotného se na to lehce zapomínalo.

a začalo se nejlepším možným. soubor vertedance s podkresy na živo hrajícími dva zapisuju na svůj seznam fenomenálních tanečních zážitků. odtajním zbytek: divadelní představení spor, taneční pasáže od bezručů ve hře should i stay or should i go nebo třeba čtvero ročních období ve formě velmi smyslného moderního baletu. z žen vertedance pryští dovršení krásy a vášně tance na všechny strany, je to to umění, které nepotřebuje legitimovat, které se samo o sobě katalogizuje pro svou dokonalost. dva zůstali v roli zvýznamňovatelů. těžko by podstatu představení emigrantes zastínili, tak ho jen moudře doplňovali.

na řadě bylo rádio ivo. nevím, prý to byl na jejich poměry průměrný kus – já se i tak smála od začátku do konce. tolik absurdního a svižného humoru s parodií na thrillerové povídky z hradů a zámků může vyprodukovat asi jen takto silná skvadra... no ale co s těmi handa gote? byť jsem se na ně kdysi nedala dopustit, jejich komponovaný večer train je téměř legendární a performance ekran byla třeba právě v olomouci na předloňském pafu špičkovým závěrem, metal music prostě nefunguje. už na premiéře jsem z toho měla podivný pocit, ale že je to nuda, jsem se nahlas prohlásit bála, s obavami ze subjektivní nenaladěnosti. teď to ale povím. nuda, nuda je to. i tenkrát v hale alta překvapilo, jak často se rozsvěcovaly digitální hodinky publika neustále pozorující čas. tady to bylo podobné. tato hra by měla mít tak půlhodiny, víc ne, určitě ne 90 minut. na tolik nemá. pár samoúčelných momentek a dobrý nápad na scénu a kostýmy prostě nestačí. ke všemu chybí posun, hudba, projekce... cokoli, co by hře dalo smysl, cenu.

nechci tím kalit úspěch dramaturgů: dovést handa gote je fajn. a hlavně, nuda jedna věc, špatný program druhá. a to druhé lidi kolem divadla konvikt nepraktikují. naopak, budou-li mít nadále tak poctivý a zároveň hravý přístup, bude mít olomouc další přehlídku, před kterou můžeme smekat.

přejeme hodně štěstí s poslední etapou festivalu!

vesna