lenka dusilová & eggnoise
[parník] :: 18.11.2010

unikátní hudební spojení nabídl ostravský klub parník. jednalo se o společný koncert lenky dusilové a kapely eggnoise.

nestihli jsme začátek, takže nevíme úplně všecko, nicméně dorazili jsme včas, aby bylo o čem referovat. což je skvělé, neb vás můžeme věrohodně pozvat na stejný dvojkoncert do olomouckého jazz tibet clubu (25.11.2010).

lenka dusilová byla právě v půlce svého setu několika, jak sama řekla "nedodělaných", nových věcí a mě to zprvu vůbec nepřišlo jako dobrý dramaturgický nápad. veškeré její poslední počiny prošly silnou produkcí a tak teď ochuzené a nejisté skladby působily vedle naposlouchaných ošizeně, nevýrazně. na druhou stranu, chce to obdivuhodný kus odvahy, vylézt s čerstvým materiálem a mít takovou důvěru v jejich kvalitu i v publikum. a to poslouchalo. byť je těžké si ve vydrnkávačce bez znalosti textu a celku najít svůj smysl a to důležité, nikdo nerušil, ani když dělala chyby. a nakonec získala uznání, když sama prohlásila, že ví, že její sólo výstup není tak podstatný, že děkuje za shovívavost a přizvala na pódium postupně všechny z eggnoise.

ovšem eggnoise velmi překvapili. byť byl nějaký ten zásah patrný, byli to ti nejumírněnější eggnoise, jaké jsem kdy viděla. vlastně bych si to ani neuměla představit, protože situace, kdy je dominantní lenka se skladbami z mezi světů a kluci ji jen doplňují, opravdu jen doplňují!, by pro mě ještě před koncertem byla zhola nemyslitelná. ale stalo se. což samozřejmě nemusí být nutně špatně, ale kdo doufal v ojedinělé splynutí, musel být z verze "lenka a doprovod" zklamaný. přitom nakonec ukázali, že to jde – přitlačit a přesto to nepřehnat. ale až při posledních, starých skladbách jako duše nebo tělo. jsem ráda, že jsem jich dočkala, protože byl pak takový nářez, že jsem se z toho málem... zbláznila štěstím. a to je taky ten důvod, proč nakonec radím do tibetu jít, i kdybyste chtěli původně hlavně eggnoise jako já... litovat nebudete.

vesna