přehlídka animovaného filmu olomouc
[olomouc] :: 09.12.2010

navšítili jsme 9. ročník přehlídky animovaného filmu v olomouci, která se věnovala širokému pojetí fenoménu animace v kontextu kinematografie, mediálních studií a vizuálního umění. přinášíme report + fotoreport v jednom.

pořádat v olomouci festival prezentující současný animovaný film a trendy na poli animace je veskrze dobrý nápad, o tom mne přesvědčilo nadšené a vnímavé publikum letošního pafu. je dobré vědět, že i okrajové žánry jsou pořád pilně znovu objevovány současným mladým publikem. ovšem svůj podíl na takovémto zájmu má organizační a realizační tým pafu, který sestavil svěží a neotřelý koncept své programové koncepce, zapojil i hudební složku do celého festivalu a spoustou přidružených aktivit dokázal učinit festival atraktivním.

přednáška petera greenawaye se může na první pohled jevit jako poněkud neuvážený tah ze strany pořadatelů, vždyť greenaway je klasický filmař který se animací nikdy nezaobíral ve svých filmech. nesmíme ale zapomínat na greenawaye jakožto vje, totiž video jockeye přesněji řečeno. navíc je neúnavným hledačem nových postupů, žánrů a poslední době na sebe bere roli jakéhosi gurua filmu.

páteční přednáška apokalypticky nazvaná cinema's new possibilities – cinema is dead, long live cinema nabídla hluboký exkurz do světa a historie světového, potažmo evropského filmu. myslím si, že stěží najdete fundovanějšího tvůrce nad greenawaye, ať už bereme v potaz jeho znalosti filmové, jeho vědomostní zázemí ohledně kompozice obrazu jakožto malíře či znalce literatury a jejího širokého kontextu. za čtyři hodiny trvání svého v uvozovkách kázání stihl pohřbít film, polemizovat o něm a nakonec jej částečně rehabilitoval. podělil se své poznatky patřící barvám a světle u filmu a ozřejmil mnoho faktů vyskytujících se v jeho filmech s názornými ukázkami. závěr přednášky patřil vjským filmům a dal také průchod volné diskuzi. celkový dojem z přednášky pouze hatil režisérův mentorský tón a jakási pošetilá touha vnutit publiku svou neomylnou vizi o kinematografii.

kdežto "volný radikál" pip chodorov navodil uvolněnější atmosféru svou přítomností a promítáním svého celovečerního osobně laděného dokumentu o avantgardních filmařích v americe. v následné diskuzi ozřejmil divákům své touhy, které ho vedly k rehabilitaci nezávislých filmařů, kterým je dnes vesměs kolem osmdesátky a nikdo moc o jejich celoživotním boji o sebevyjádření neví.

martin šenkypl

foto: jiří volejník