ladí neladí: wohnout (cz) & horkýže slíže (sk)
[fabric] :: 23.01.2003

jak už jsme psali - rekordní návštěvu zaznamenali organizátoři ladí neladí na lednovém dílu této pravidelné série č.t.. kdo za to může? horkýže slíže z nitry a wohnout z prahy.

"ľavá strana, čo je s vama?" zahájil tradičně frontman horkýže slíže první třetinu dalšího z pokračování cyklu ladí neladí a rozjela se zběsile veselá jízda, nesoucí se především ve znamení rychlejších kousků se silnými prvky punkové muziky a nápaditých, vtipných textů s velkou porcí ironie i sebeironie. prvních pár písniček podpořilo kapelu i lepé dívčí vokální duo, takže na své si nejen ucho, ale i oko. ovšem i po jejich odchodu z pódia se však publikum skvěle bavilo (a o to šlo toho večera především), hrozilo do rytmu nebo a zběsile tančilo. i když - jak už jsem kdysi napsal - to po několika dílech tohoto oblíbeného tv seriálu vypadá, že na slovensku už snad není vážná kapela, v tomto případě (stejně jako před časem u chiki liki tu-a) to beru jako jednoznačné plus. můj velmi příznivý první dojem z rock for people byl potvrzen a navíc ještě znásoben. "kontinjú - pokračujeme!"

nejen na pódiu se v pauze střídalo. také pod ním docela zřetelně probíhalo stěhování národů. zmizel odtud lid kmene punk a nahradilo je společenstvo vyznávající sk8, přidruženého způsobu života a všeho, co k němu patří - tedy včetně muziky. vše samozřejmě promícháno s širokou veřejnosti bez na první pohled zjevného hudebního vyznání. také já jsem se přesunul - ovšem ze zcela prozaických důvodů: u pivního baru bylo po celou dobu nepříjemně narváno, takže druhá strana byla v tu chvíli pro mě jak samota u lesa.

"kamarádíčkové" z wohnoutu po svém nástupu večeru nic neubrali na jeho razanci, spádu, náladě a veselosti. převážnou část svého koncertu věnovali nejnovější (výtečné) placce pedro se vrací, ale - samosebou - nemohly chybět ani vybrané fláky z předchozích dvou. mimochodem bych chtěl veřejně prohlásit, že ve chvíli, kdy se procpu před pódium, abych sejmul aparátem bubeníka, začít hrát banány považuju od kapely za pěknou sviňárnu... s vypětím všech sil svých i té slečny, která se všemocně snažila, aby na mě neupadla (škoda), jsem však přežil a odpouštím. "ajajajaj".

posluchačstvo si opět zadovádělo a jen potvrdilo, že pro téma následující debaty "kterak pracovat s publikem" (viz níže) byly obě kapely výtečně dopasovány, neboť většina přítomných jim zobala z rukou jak igelitem nekrmení vrabci. faktem také zůstává, že oba ansámbly zde nechaly velmi příznivé dojmy a c.k. diváctvo je svými reakcemi snad vyprovokovalo k brzkému opětovnému návratu do ostravy.

dudyn

tak ahoj, čau, nazdar, vitajte. po dvojitém metalovo-revivalovém výpadku jsem se opět šel podívat na poučně-zábavnou show, která je nedílnou součástí každého natáčení pořadu ladí-neladí. a upřímně se přiznám, že jsem se poté absenci vyloženě těšil… a nechybělo nic, na co jsem z minulých dílů zvykl.

ačkoliv ani jedna z kapel se otevřeně nehlásí k punku, na těch několika skalních divácích v publiku bylo jasně vidět, jaký momentální životní postoj zastávají – tolik soch svobod, leningradských kovbojů a půlmetrových čír nebylo ani na zóně a. je mi záhadou, že já už jsem po dvou pořadech vysledoval přímou úměru mezi punkový koncert = velká spotřeba piva, ale i přesto opět došel čepovaný zlatavý mok. nebo v tom bude obchodní tah za větší prodej následných láhvových třetinek ?

nejsilněji navštívený koncert se projevil v následné debatě, kdy diskuzechtiví obsadili místa již drahnou dobu předem a zbytek zaplnil i tu nejmenší škvíru, takže totálně zablokovali přístup všem "nositelům pytlíku s pískem" k jejich skládce. na promítacím plátně v sále svítil jasný nápis televizní techniky "standby off " takže jsem pochopil, že jsem protentokrát out a budu to celé sledovat mimo diskusní kotel. prvních 5 minut jsem z debaty neslyšel vůbec nic, neboť zvuk nebyl vpuštěn do sálu a i po té, jsem si musel obejít celý sál, abych následně našel snad tu nejmenší reprobednu, která zvučila celý prostor.

nechme už ale technickou stránku věci. začalo tak jako vždycky – nejdříve se moderátoři zeptali, jak se kapelám dnes hrálo, ale z obvyklé pětiminutovky se vyklubala hodinka, zahrnující i probírání historie obou skupin. já vím, že jsem si v minulosti stěžoval, že kapely dostávali oproti kritikům mnohem menší prostor, ale teď tam naopak znuděně seděli kritici. když jsem ani po hodině a půl nepřišel na to, okolo jakého tématu se to má pro tento večer točit, zeptal jsem se přítomného režiséra, který mi lakonicky odpověděl, že neví, a teprve až dramaturg mi osvětlil, že dneska je o tom, kterak zaujmout/pracovat s publikem. což sice jasně vysvětluje ty znuděné pohledy pánů kritiků. přítomný dan materna ze sparku pouze potvrdil, že hudební tisk musí být v krizi, když zaměstnává novináře jeho typu a který se místo konstruktivní kritiky nebo pochvaly, která má být jeho chlebem, zmohl jen na narcistní pochlebování skupině wohnout o tom "jak on je slyšel před šesti lety na nějaké kompilaci a všichni kolegové je odsuzovali a jako jediný v nich poznal rodící se hvězdy". tyhle proklamace jsou možná dobré v zákulisí mezi čtyřma očima, ale ne v plénu lidí (a doufám, že né v televizi). obvyklý diskutér pavel kučera z ultramixu toho pravda neměl mnoho co říct k předmětu debaty a tak se uchýlil ke svým bohatým encyklopedickým znalostem a našel skupině wohnout spoustu "inspirací" v tvorbě jiných "slavnějších" kolegů. záslužná to práce, škoda jen, že roky práce naposlouchání té spousty hudby možná už brzy nahradí nový výtvor fraunhoferského institutu, který dal světu milovaně-proklínaný formát mp3 a jehož novinka dá hudebníkům možnost zjistit, jestli je nečekají v budoucnu nějaká případná stání u soudu ve sporech o autorská práva.

a co nás čeká příště? ve svém šatníku tentokráte pohledejte mikinu s kapucí, neboť únorové natáčení bude ve znamení hip-hopu. české barvy budou hájit chaozz (taky se divíte, že ještě žijí?), slováky zastupují kontrafakt.

strictly blue
foto: dudyn