divadlo duchů II
[rosice u brna] :: 16.03.2013

jestliže chceme začít mluvit o akci s krycím názvem divadlo duchů, musíme začít u hradeb samoty. že nechápete, není se čemu divit, parta slovenských a českých nadšenců se s urputným zápalem podílí na obou těchto hudebních rituálech, aniž by narušila širší mediální svět.

oba festivaly jsou tematicky orientovány na temné, uchu povětšinou neladící žánry. black metal, industrial, dark folk, dark ambient, drone a různé další odnože výše zmíněných žánrů. hradby samoty, mírně "komerčnější", představovali dvou denní hudební festival na zámku v rosicích u brna. divadlo duchu - jednodenní black metalová smršť pro hrstku mrazu odolných zasvěcenců na stejném místě, v jinou roční dobu. asi se nevyhnu v následujících řádcích srovnání s hradbama, ale nemějte mi to za zlé, rosice se těžko vyhánějí ze vzpomínek.

oproti hradbám samoty byl jen jeden koncertní prostor, pod úrovní země se nacházející sál mající možnost pojmout mým odhadem stovku lidí. oproti létu, kdy příchod do chladných komnat znamenal vysvobození po celodenním trmácení se na slunci, to v zimě bylo jiné. mráz venku, o chlup menší uvnitř. čili útěk nebyl pořádně možný, vyjma šenku s velkým krbem. neberte to jako výtku organizátorům, to vůbec ne. mráz byl nedílnou součástí divadla duchů II, byl důležitým elementem, který dotvářel záhrobní atmosféru, která neodmyslitelně patří k žánru bm. vůbec atmosféra zimního zámku je neopakovatelná, louče, chlad a záhadnost staletého zdiva mají moc pohlcovat.

k samotným kapelám: o hodně silný začátek černé omše se postarali hned dva one man projekty; semai z česka a korium ze slovenska. semai nabídl vazbící drone s malátnou basou. skvělá gradace jeho setu a umírněná stopáž zanechala v publiku kladný dojem. to stejné lze tvrdit o depresivním bm korium. ke konci hraní spojili své síly oba aktéři (kteří mimochodem mají na kontě split nahrávku), ale jejich společné hraní jaksi nevědělo kdy přestat, což mírně pokazilo výsledný dojem. dále jen ve zkratce: ultra rychlý bm s moderním zvukem v podání karg nenechal žádnou vlasatou hlavu v klidu. v kápích zahalení thou shell of death budovali tíživou atmosféru, ale nějak mi to nesedlo, nemohu hodnotit objektivně. dovolím si jen krátkou poznámku o premiéře českého projektu magadan, v němž najdeme členy stor. jejich vystoupení, před poloprázdným obecenstvem, byť si od něj hodně lidí mnohé slibovalo, dopadlo jaksi nijakým dojmem. zřejmě jim ještě chybí společného hraní a výsledek tím pádem zněl jako zkouška nebo jam. příště to bude jistě ucelenější a působivější!

výsledný pocit z návštěvy rosic, potažmo divadla duchů, je skvělý. kvalitní organizace, atmosféra zámku a komorní ladění celého mini festivalu udělalo hodně. nemá velkého smyslu rozebírat kvalitu jednotlivých kapel, či se nějak speciálně k nim vyjadřovat. vysoký standard nastavili hned na začátku semai a korium, v závěsu s karg. nikdo z účinkujících nebyl vyloženě doplňkový, vše zapadalo do konceptu. večírek končil u krbu, doprovod pro přeživší zajistil 900 piesek. když na hlavní scéně skončil program, tak se všichni sešli u krbu. závěrečné sezení u krbu připomínalo výjev apokalypsy, několik posledních jedinců mlčky a vyčerpaně hledělo do ohně, ve snaze v něm najít nějakou naději. jenže žádná nepřišla, všechnu ji sebral mráz či únava. zmaru zdar a u dalšího pokračování divadla duchů nebo hradeb samoty na viděnou.

martin šenkypl
foto: jiří volejník