ostravské dny - philip glass
[gong] :: 16.08.2013

zdá se to s odstupem času jako něco neuvěřitelného, ale nelze to popřít: šestnáctého srpna tohoto roku philip glass a jeho ansámbl zahráli naživo jednu z nejkomplikovanějších kompozic 20. století music in twelve parts naživo v české republice. konkrétně v ostravském gongu, nové multifunkční hale, která vyrostla na troskách bývalého plynojemu.

o tom, že to byla jedinečná a neopakovatelná událost svědčí hned několik faktů. jednak samotná kompozice je natolik komplikovaná, že její nacvičení sebere samotnému glassovi (76) a jeho spoluhráčům jistě spoustu energie. samotná skladba je rozdělena do pěti hudebních bloků čítající dohromady nad pět hodin hudby, což jak jistě chápete je pro publikum i hudebníky nevšední zkušenost. kompozice vznikla v sedmdesátých letech a završovala pomyslné glassovo období minimalismu, po níž se odklonil k jinému druhu vyjádření. a v neposlední řadě přihlédněme k tomu, že ji prostě často nehraje živě.

pětihodinový hudební maraton byl oddělen 15-timinutovými pauzami a jednou hodinovou pauzou. gong nebyl zaplněn do posledního místa, jak by se mohlo předpokládat, ale účast byla přesto hojná. když vezmeme v potaz to, že vstupenka stála zhruba 1300 kč, tak je jasné že nikdo se nepřišel jen "podívat". návštěvníci přesně věděli, co je čeká a do čeho se koupí vstupenky pouštějí. podle toho se také chovali, ukázněně a soustředěně, což při hraní navodilo sounáležitou a spikleneckou atmosféru, která umocnila hudební zážitek.

samotný koncert měl příchuť mohutné mantry, která strhávala vše, co ji obklopovalo a současně se ničeho nedotýkala. repetetivní, ve své podstatě bez změny opakující se cykly, potřebovaly čas. čas na to, aby posluchač přijmul hru, ve které se jen a jen hraje. bylo velmi zvláštní poslouchat něco tak nepoddajného, v jistém aspektu to bylo osvobozující. člověk se plně oddal toku hudby a zapomněl, že existuje čas, že existuje gong, obyčejný svět, obyčejná hudba. a v tom byla skladba music in twelve parts okouzlující. dokázala vymazat hranice mezi naučeným a tušeným. smysl této kompozice tkví v živém přenosu, z žádného média nemůžete cítit to co z živých hudebníků, z živých bytostí. za to co předvedli hudebníci v gongu si u mne vysloužili neskonalou úctu. věřím, že se mi jen stěží přihodí v budoucnu něco tak velkolepého prožít.

ostravské dny odstartovaly právě koncertem philipa glasse a jeho ansámblu a byť by se zdálo, že hned po prvním dni festivalu už nic lepšího nemůže přijít, tak přišlo. nad desítku vynikajících kompozic, koncertů a zážitků pro nás připravili dramaturgové ostravských dnů. namátkou jen zmíním např. feldmanovu rothko's chapel, samostatné vystoupení hráče glassova ansámblu johna gibsona či lohengrin v netradiční úpravě od salvatore sciarrinoa a samozřejmě mnoho dalších. jsem velmi rád, že se ostrava zapisuje do současné kulturní mapy i jinak než jen to město, kde se koná barevný festival colours of ostrava. ostravské dny mají ambice se stát skutečným ostravským želízkem v ohni v rámci světové hudby. velký dík za to patří duchovnímu otci festivalu petru kotíkovi a ředitelce festivalu renatě spisarové.

martin šenkypl
foto: jiří volejník