dream factory ostrava 2014
[ostrava] :: 03.-08.06.2014

ostravský divadelní festival dream factory mám velmi rád a těším se z toho, že existuje a kvalitativně roste. každoročně je jeho existence podrobena zkoušce z finanční samostatnosti, ale o tom se již řeklo a napsalo mnoho jinými a jinde.

pro ostravany je důležité, že mohou za jeden týden zhlédnout to nejlepší z české divadelní scény aniž by opustili město. letošní ročník opět lákal jak na klasická dramata, dětská představení, tak také v neposlední řadě nabídl i doprovodné koncerty a tématické filmy. letos byl leitmotivem dream factory václav havel a jeho život a tvorba. byť jsem nenavštívil celý program, dovolím si zde menší ohlédnutí za továrnou na sny.

zahajovacím představením byla koule s pavlou tomicovou v hlavní roli. divadelní soubor z královehradeckého klicperova divadla představilo téměř tříhodinovou hru se silným komediálním tónem. hra sklidila nehynoucí ovace, ale zasloužené byly jen zčásti. skvělé nasazení se hercům nedalo upřít; přeskakovali z vedlejších do hlavních rolí - nebo naopak - a doslova na pódiu potili krev. potíž byla v samotné hře a její krátkodechosti. příběh koulařky mileny čerpal z životních a sportovních zážitků skutečné československé sportovkyně. příběh byl plodnou základnou pro nastolení vtipných situací a gagů. první polovina představení ubíhala lehce a svižně, o zbývající stopáži to však tvrdit nelze. vyčpělé a plytké narážky na současnou mediální a politickou situaci nejsou tím, co by v divákovi zůstalo déle než pachuť z kyselého vína podávaného o přestávce. jednou větou: velké herecké odhodlání a nasazení strhala fraškovitost a laciný humor, jenž ke konci hry dostoupil neúnosnosti.

mnohem lehčí a uvolněnější bylo představení nejen pro děti poslední trik georgese mélièse. v krátké stopáži královehradecký divadelní soubor drak předváděl skvělou podívanou plnou triků a kouzel. je vidět, že v současné době je hlavním městem divadelního kumštu hradec králové. při zmínce o představeních pro dětské publikum jsem také navštívil představení loutky hledají talent. byť jsem se snažil naladit na dětskou mysl a dětskou shovívavost, zde jsem se tedy nezasmál vůbec. kámen úrazu byl v samotném námětu hry, která parodovala v současnosti tolik oblíbené talentové soutěže. průměrné zpracování a těžko stravitelné téma tu hodinu v divadle petra bezruče pořádně protáhlo.

vrcholným setkáním s velkým divadlem byla klasická inscenace bratří mrštíků maryša. v podání herců z hadivadla dostala klasická hra nový a originální háv. jemné prvky moderního zpracování obnovily myšlenky nadčasové hry a potvrdili, že silná a vkusná stylizace divákům dokáže zpřístupnit i sebe naléhavější drama. velký divadelní zážitek gradující od prvního jednání až do hořkého konce.

protipól k maryše a jejímu divadelnímu jazyku byla inscenace hamleta v podání švandova divadla. jemné náznaky moderny a avantgardy, které zdobily maryšu, u hamleta naprosto přerazily samotnou hru. afektovanost hry přímo bila do očí, škoda, výkon patrika děrgela si zasloužil lepší pozadí pro svou geniální kreaci ústředního hrdiny. vím, že postmoderna je v současném divadle přítomná na každém kroku, ale málokdy je účinná a vhodná pro danou hru. příště, prosím, méně afektu a křeče, milí divadelníci...

i z toho mála, co jsem z celkového programu stihl zhlédnout usuzuji, že to s českou divadelní scénou není vůbec špatné. každá hra která byla zařazena do programu měla své opodstatnění a není se čemu divit, že před publikem obstála. rozmanitost celého programu plně naplnila podstatu každého festivalu, tedy nabídnout z každého podžánru to nejlepší a nejatraktivnější - ne jinak tomu bylo letos v ostravě.

martin šenkypl
foto: jiří volejník