ode dne, kdy jsme tenhle (roz)hovor nahráli už utekl skoro měsíc. díky zpoždění jej však můžete brát zároveň jako pozvánku na jazzykovic březnové koncety v tančírně (03.04.2003), s the gizd q v harendě (04.04.2003) a v parníku (18.04.2003).

osoby a obsazení::
m.k.:: marcela kučová [saxofon / tenor] ... tázaná 1
d.m.:: daniel milich [klávesy] ... tázaný 2
h.k.:: honza kresta [kytara] ... tázaný 3
j.k.:: jakub zajíc krajíček [basa] ... tázaný 4
d.s.:: david straka [bicí] ... tázaný 5
d:: dudyn ... tazatel
deiv:: deiv (zulu.cz) ... hostující tazatel

d: začnu trochu odprostředka: v pozvánce na koncert jsem psal o příchodu vokálu do kapely. v jakém je to stádiu?
d.m.: zatím je to ve stádiu myšlenky. je to v brzké době realizovatelné, ale stále hledáme toho pravého, či tu pravou, která by si s námi zazpívala. máme již jisté tajné tipy, které si necháme pro sebe.
d.s.: my máme v kapele vokál - totiž mluvené slovo mezi písničkama. to je taky vlastně vokál, takže na tom něco bude.

d: dane, nedávno jsi říkal, že hledáte někoho, kdo by nějakým způsobem tu vaši šou uváděl - nějakého šoumena. když tak občas poslouchám davida, tak mám pocit, že už jste ho našli.
d.m.: no to nepochybně, dejv má velmi peprný humor jadrného charakteru. taky mě velice mile překvapil v roli uvaděče, této myšlence se také nebráníme.
j.k.: je takový příhodný, jako konferenciér.
d.m.: já jako konferenciér jsem velice nejistý. mám velice břitký humor, kterému se směju jenom já. možná s dejvem u jednoho mikrofonu - ruku v ruce - budeme uvádět koncerty společně.

d: a teď otázka, kterou jsem měl možná začít - zkuste popsat stručně vaši historii s vypíchnutím nejdůležitějších zlomových bodů.
d.m.: jazzyk začal zkoušet ve složení: honza krompolc - bicí, jakub krajíček - basová kytara a daniel milich (já) - klávesy někdy zjara 2001. kapela pak prošla personálními změnami - zanedlouho jsme přibrali marcelu kučovou, honzu krestu, odešel první bubeník, přišel druhý bubeník - ivo samiec, odešel druhý bubeník, přišel třetí - konečný - výborný bubeník david straka. zlomové okamžiky - těch bylo hodně: kuba si zlomil nohu...
j.k.: to je hloupý vtípek...!
d.m.: zlomové okamžiky přicházely postupně: začali jsme hrát po ostravských klubech. náš úplně první koncert byl v kozmicích na hlučínsku pro hrstku tamních mládenců. opravdový první koncert byl v hudebním bazaru. od té doby jsme si postupně (snad) získávali jméno v ostravských klubech. možná by k tomu mohl něco dodat kolega - zajíček, vypíchni!
j.k.: to jsme jednou v altánu... mám to říct?
sborově: nééé
d.m.: to je v pohodě. další zlomové okamžiky: hraní ve zlíně na setkání kytaristů...
d.s.: největší zlomový okamžik v historii této kapely byl ten, kdy jsme se na jedné zkoušce opravdu brutálně pohádali. už jsme se všichni se všema drželi pod krkem, vypadalo to na hromadnou vraždu.
d.m.: my jsme se všichni podřezávali.
d.s.: jasně - podřezávali jsme se, fakt to bylo hustý...
m.k.: ještě teď mám jizvy.
d.s.: a po téhleté hádce má kapela větší sebevědomí. to je aspoň pro mě zlomový okamžik, co se týče pěstí a muziky.
m.k.: a další je asi boom cup, na kterém jsme se umístili celkem slušně a díky tomu se uskutečnil dnešní koncert (best of boomcup - připomenutí autora), který byl - myslím - jeden z nejlepších, který jsme kdy měli.

d: všichni vás moc chválí - novináři, lidé z klubů... nezpychnete? neustrnete?
d.m.: já bych chtěl vyvrátit veškeré domněnky o tom, že nejsme nohama na zemi. opravdu jsme nohama na zemi. v ostravě chodíme po stejných ulicích jako všichni. uvědomujeme si každodenní realitu. jezdívám každodenně trolejbusem do školy. bez peněz, na kusovkách a kofolách trávím již čtvrtý rok svého mládí. opravdu jsme lidé, jakože zajíc je zajíc... (smích)

d: dlouho jste hledali bubeníka - už jste ho našli a je to ten pravý?
d.m.: je to ten pravý bubeník. david dal kapele daleko rytmičtější podobu, možná i taneční. jsem velice rád za kapelu, že s náma bubnuje. určitě nehodláme měnit bubeníka.

d: jsi i ty rád za kapelu, že s nima bubnuješ?
d.s.: já jsem nesmírně rád. když mi danek řekl, ať s ním hraju, musím říct, že jsem se opravdu upřímně rozbrečel. objal jsem ho kolem ramen a říkal jsem mu: "dane, ty jsi ale kokot..." (smích) opravdu jsem rád, že se mohu účastnit v tomto sdružení nezávislých umělců ze zvláštního města. je to fajn skupina a máme se všichni rádi.
d.m.: to bych chtěl zdůraznit - že se máme všichni rádi. jazzyk je už tak trochu rodina... (smích)

d: myslíš, že bys v téhle kapele mohl zůstat (hodně dlouho)?
d.s.: to záleží na tom, jak na tom bude danek psychicky. pokud ho opravdu nenaštvu, pokud mě nevyhodí - že mě doslova nevykope ze schodů pryč, tak bych byl rád, kdyby kapela fungovala dlouho a kdyby se stala rovnocennou skupinou, jako jsou třeba... nevím... nebudu jmenovat... byl bych rád...

d: hráli jste tu dvě věci od herbieho hancocka, hrajete i další věci od jiných autorů nebo většinou jen své věci? a když, tak od koho?
d.m.: kapela staví na vlastním repertoáru a převzaté skladby jsou spíše výjimkou. v kapele je značný tvůrčí potenciál... (smích) ...to zní strašně hloupě...

d: ...zvlášť, kdyžs všechny věci napsal ty... (smích)
d.m.: ne... nech mě domluvit... (smích) značný tvůrčí potenciál vzhledem k tomu, že david straka bude pro jazzyk dělat nějaké věci, takže se už na ně velice těšíme a určitě se repertoár obohatí o další kousky.

d: takže teď se zeptám přímo: kdo píše písničky?
m.k.: písničky píše většinou danek. on je vlastně nepíše, ale vykrádá. (smích) danek přinese návrh a všichni se snaží do něj něco prosadit...
d.m.: ...všichni se snaží mi to strhat... fakt je ten, že to chce svěží autorský vítr davida straky. já už mám pocit, že jsem se trošku vyčerpal a zase musím hodně věcí naposlouchat. potom zase zkusím udělat nějaké věci, potom zkusím něco vykrást.

d: kdo píše texty? (pro jazzyka neznalé - oni texty nemají :o) - pozn. dudyna)
d.m.: texty píše do našich tváří jarní slunce. hráli jsme tu jednu věc, kterou jsem původně napsal s textem... blahé paměti. snad se jednou jazzyk dočká vokalisty, třeba se ta písnička pak bude hrát i s textem... zpívat... tleskat... tančit...

deiv: improvizujete na koncertech?
d.s.: dan to nechce.
d.m.: písničky jazzyku mají svoji formu. držíme se jistých schémat, ale v pasážích pro sóla máme naprostou hráčskou svobodu...
d.s.: ...zvlášť když jsme se kvůli formě pohádali až do krve.
d.m.: ne, ja to myslím tak, že ty písničky mají pevnou formu a tak jako... chápeš, ne?
j.k.: v tomto jsem byl šikanován zejména já, což mi tu můžou potvrdit...
d.m.: já jsem málem vybuchnul - explodoval. zajíc mě tak vytočil, to jsem nezažil. mi se nafoukla hlava. a teď zpátky k otázce... otázka zněla jestli co?

d: jestli improvizujete.
d.m.: no jasně! improvizujeme, ale přesto mají naše věci pevnou formu. navíc dnes v boomerangu jsme pauzy mezi písničkama vyplnili velice spontánně, snad to mělo úspěch.

deiv: měníte si často nástroje, jako jste to udělali dneska?
d.m.: to je spíše výjimečné, než běžné.
d.s.: tahleta trans-akce vznikla úplně náhodou tak, že jsme si dali na zkoušce cigáro a když jsme se pak vrátili na zkušebnu, mě napadlo, že by nebylo tak úplně od věci udělat si srandu na koncertě v boomerangu - protože čí je to koncert? náš je to koncert! tak proč bychom si z toho nemohli udělat srandu?

d: krom davida, který je na klávesách televizní hvězdou díky hraní s robsonama v noci s andělem, měl někdo z vás zkušenosti s nástroji, na které jste tu hráli?
m.k.: já jsem hrála na buřinku - já tomu říkám buřinka. zkušenosti s ní nemám, což je slyšet, a zapřísáhla jsem se, že už na to nikdy nešáhnu.

d: ale pak jsi na to hrála i později - při jiné věci...
m.k.: ano - taky špatně.
j.k.: já jsem chodil do hudebky na klavír a hra na kytaru mě celkem překvapila. byl jsem celkem v šoku, ale nějak to dopadlo.
d.m.: já bych chtěl být bubeník a rozhodně jím nejsem, ale... bylo to fajn.
j.k.: já bych chtěl poznamenat, že danek milich je proslulý tím, že si sám sobě skáče do řeči. (smích)
d.m.: to je pravda.

deiv: co posloucháte?
j.k.: já poslouchám korny... (smích) spíš tvrdší hudbu. tvrdý rock, pop funk - prostě všechno.

d: weget tedy není náhoda? (weget je nadějná hardrocková kapela, ve které zajíc taky hraje - pozn. dudyna)
j.k.: weget rozhodně není náhoda. jazzyk je pro mě obrovská zkušenost a v prvních okamžicích jsem do toho šel, abych se naučil hrát na basu...
d.m.: zajíc má rád red hoty - to zapomněl poznamenat. já si z každé hudby dokážu vybrat to, co se mi líbí, procedit to jakýmsi pomyslným sítem. hodně jsem poslouchal bluesové nahrávky, rockové nahrávky (starý rock), v poslední době se mi hodně líbí funky - české kapely: monkey business, j.a.r. nebo mám rád jamiroquai. velice mě překvapují buty. já jsme jejich tvorbu donedávna neznal, teprve teď je objevuji a je to moc dobrá kapela.
m.k.: já poslouchám taky úplně všechno, spíš se ale řadím na zajícovu stranu. mám doma všechny cédéčka nirvany, ale mám strašně ráda buty, mám ráda nohavicu díky jeho textům, mám ráda alanis morissette, macy gray, alishu keys. a pak se - díky svému příteli jazzmanovi - dostávám k nahrávkám, k jakým bych se normálně nedostala, takže mým miláčkem je saxofonista courtney pine, bill evans, richard bonat, marcus müller.
d.s.: já to mám jednoznačné. mám rád všechno, ale když jsem byl malý chlapec, fičel jsem na pražském výběru, na nové vlně - rock byl mým každodenním chlebem. poslední tři, čtyři roky hodně ujíždím na funku, možná i proto jsem do jazzyku vnesl takovou tu tanečnější atmosféru.

d: ti, kdož tě viděli s minulým účesem, jistě poznali...
d.s.: funky je postaveno na krádežích všech funkových nahrávek, které existují, ale někdo to umí dělat tak, že se z toho můžu radovat a je to v pohodě.

d: neplánujete, že do stylu, kterým hrajete přimícháte i další vlivy? funky už jste přidali, nebudete např. nějakým způsobem přitvrzovat, když máte rádi hard rock?
m.k.: jazzyk je tím, co hraje, unikátní - mezi mladými kapelami v ostravě ojedinělý - a já bych byla ráda, aby to tak zůstalo. spíš bych potom raději hrála ještě v nějaké tvrdší kapele, ale zatím si nevěřím natolik, abych někam přišla a řekla: "já bych s vámi chtěla hrát.", ale až ta chvíle jednou nastane, tak třeba...
d.s.: myslím, že jazzyk funguje na stejném principu, jako alkohol. alkohol když mícháš, tak pak zvracíš. kdyby se to míchalo v jazzyku, taky by z toho mohl někdo zvracet.

d: myslel jsem spíš, jestli neuvažujete o nějakém dalším směru vývoje, protože asi nebudete hrát pořád stejně.
d.s.: když danek říkal, že se chystám napsat nějaké věci pro jazzyk, tak to byla pravda. jedna z nich by měl být romantický slaďák veme za srdce a pohlaví každé ženy.
m.k.: nám vlastně nejde o tu hudbu. jde nám jen o nějaký hit, který by se dostal do rádií a aby z toho konečně byly prachy.

deiv: a znáte jazzové skupiny, co míchají svou muziku s mašinkama? znáte třeba skupina radium.nfo - jak se vám to líbí?
m.k.: ty jsem slyšela ještě dřív, než jsem začala hrát na saxofon. to se mi hodně líbilo. byla jsem na koncertě v bezruči kvůli peteru lipovi a slyšela jsem tam radium.nfo a bylo to super!

d: končíte střední školu - nehrozí, že se pak rozběhnete po vysokých školách v různých koutech republiky?
m.k.: myslím, že jediná s vyhlídkou na vysokou školu (reálnou) jsem já - to říkám zcela skromně. podala jsem si jen jednou jedinou přihlášku do opavy, protože jenom tam je obor, který bych chtěla studovat (filologie-angličtina)... takže já se nerozběhnu.

d: díky za rozhovor.

dudyn
foto: dudyn