-123 min.
[parník] :: 25.03.2003

-123 min. jednoduše umí a předvádí to s každou svou návštěvou a předvádí to čím dál přesvědčivěji.

s novým bubeníkem martinem vajglem, kterého vyplavila vltava, se minuty po cirka pěti měsících vrátily do ostravského parníku, aby tu předvedly opět strhující výkon a přivedli publikum do stavu absolutního nadšení.

loňská deska home? kapele přinesla nominaci na cenu anděl v kategorii "album roku - rock", zatímco v kategorii jazzové byli opomenuti. překvapení? úžas? pravda, akademici měli v těch hudebních škatulkách poměrně slušný guláš, ovšem při pečlivém poslechu - a zvlášť na koncertě - si uvědomíte, že to možná až takový přehmat nebyl. minuty znějí dnes poměrně tvrdě a hranice mezi rockem a jazzem je jejich nohama pečlivě rozmetávána. tu jsou rock bandem, tu partou jamujících jazzmanů a nakonec to všechno tak nějak zamíchají a vy nevíte, čí jste a všichni se ptají, co to vlastně hrají.

vše bylo zakódováno v seven ways to heaven… ano, právě tahle skladba, která se na jejich koncertech objevuje už léta, ale dostala se až na home?, symbolizovala v celé své délce v podstatě celý koncert. během této své asi nejdelší skladby, která se v koncertních verzích často blíží dvacítce minut (já to vážně nestopoval, ale hrajou to pekelně dlouze, a přesto nikdo nechce, aby to končilo...), vystřídali hned několik hudebních stylů. udělali z ní m.i.s.h.-m.a.s.h., jaký svět neviděl - nádherný, strhující, pulsující, tepající... všech sedm cest do nebe tu bylo propleteno v jednu dlouhou - náramně vypečenou vánočku.

-123 min. jen tak bezděčně uvedla i poměrně mnoho neznámých skladeb (a že mám dosavadní diskografii řádně naposlouchanou), čímž chtěla možná lehce naznačit, že na další desce se už pomalu, ale jistě, pracuje. mimochodem: všechna tři alba tu byla proříznuta poměrně velmi rovnoměrně. celý koncert byl opět o něco lepší než ten loňský. plný parník si tak mohl s chutí zaburácet a vyskandovávat další a další přídavky. snad mohu prozradit, že za pár měsíců se minuty do ostravy vrátí a pod patronací parníku se vydají v šanc klubu fabric, kde jejich stále rockovější projev snad ještě více vynikne, než v jazzovém parníku.

dudyn
foto: dudyn