jaromír nohavica
[parník] :: 27.03.2003

velká osobnost českého folku, muž s heligonkou a kytarou, hrává měsíc co měsíc v ostravském parníku, který je pokaždé plný... plný lidí, dobré nálady, pohody, kladných emocí a energie.

opět vyprodal parník. nebylo to poprvé, ani naposled, ale zato opět beznadějně. a i když takhle v parníku hrává měsíc, co měsíc už dva roky, není se co divit - je to přece jarek nohavica!

příjemná atmosféra rozprostřela se od samého počátku jaromírova vystoupení a nenechala se nikam odvát ani na vteřinku. vlastně tam ani nebyl nikdo, kdo by se o to třeba jen trošičku snažil... publikum pohodlně uvelebeno v židlích vnímalo tu atmosféru nejen ušima, jak se na podobné akci sluší a patří, ale všemi smysly... nasávalo ji nosem, jako svěží vůni jara, které už do klubu zvenčí také pomalu pronikalo. vnímalo ji pohledem na usměvavého týpka s heligonkou (či kytarou). vnímalo ji každým pórem kůže, protože nohavicovy písně dokáží pohladit, polaskat a když je zapotřebí, snad i poškrábat na zádech... no a nakonec se vám z toho všeho udělalo tak nějak příjemně sladko v ústech.

jaromír střídal pasáže pomalé a zasněné s veselými, či dramatickými. inu, taková je vlastně celá jeho tvorba - občas melancholická, někdy zamilovaná, občas veselá, jindy zas mírně naštvaná, nebo naopak dětsky hravá. vše pak splétal dohromady svými neopakovatelnými průpovídkami. jeho příjemný hlas tak jen umocňoval klid v nitrech přítomných posluchačů, kteří se pak s mimovolným úsměvem na rtech (který si mnozí ani sami neuvědomovali) rozešli domů, kde si nechali zdát jen samé příjemné sny.

a já? já se nechal unést náladami tak, že vlastně nevím, které skladby hrál - a ono to bylo prakticky úplně jedno - hlavně, že hrál... a hrál nádherně!

dudyn
foto: dudyn