ladí neladí: buty (cz) & vrbovskí víťazi (sk)
[fabric] :: 10.04.2003

celý ten večer byl takový nějaký divný... sice bylo od počátku jasné, že díky pozvaným kapelám to nebude zrovna standardní koncert, ale čeho jsme nakonec byli svědky, nikdo moc nechápe.

není žádným tajemstvím, že popularita františkovských butů zůstala v minulém století. ale i přesto jsem myslel, že v domácím prostředí je základna pořád stabilní, i přesto se fabric zaplnil jen z poloviny.

jako první vystoupili v tomto absurdně humoristickém večeru vrbovskí víťazi. v souvislosti s minulými díly už párkrát tahle poznámka vyplynula na povrch, ale dneska to bylo do oči bijící - existuje na slovensku nějaká "normální" & "nudně-vážná" skupina? vrbovskí víťazi však posbírali všechny elementy předešlých skupin - měli humorné totálně všechno - jak texty, vystupování, kostýmy, nástroje a v následné debatě opět absurdní humor. asi se pozastavujte nad pojmem humorné nástroje - kdepak žádné kytary v atypických tvarech nebo s alternativním počtem strun. na pódiu to totiž vypadalo jako v instalatérské firmě, víťazi hrají průmyslný folklór, takže veškeré ty plastikové trubky o různých průměrech jim sloužily jako zprostředkovatelé hudebních nápadů. no ono o hudbě je také trošku komplikované mluvit. v prvé řadě jde o jednu velkou recesi, hodnotit pouze kvality hudební produkce by asi nebylo zrovna fér. jak zaznělo v následné diskusi, skupina ani nemá ambice vydávat nějaké cd, vědoma si nepřenesitelnosti svého kouzla pouze do formy jedniček a nul.

na vystoupení butů v klubovém prostředí byli všichni právem zvědaví. a začalo to hned zajímavě - milan straka začal klasikou (dvořákem?), ostatní se přidali a na chvíli to dostalo až trip-hopový nádech! v druhé skladbě si střihli rychlou rockovou vypalovačku a s ohledem na právě módní revival by se klidem mohli přejmenovat na the buty. střídání žánrů probíhalo dál, následovala jazz-rocková improvizace, s přizvaným americkým hostem si střihli výborně montypythonovskou always look on the bright side of life, dále pokračovali v představování nového materiálu. jestli má znít připravovaná letošní deska podle koncertu, potom bude tak trochu countryová a hodně o mimozemšťanech. skladby se ale zdály být poněkud nedodělané, pastrňák zapomínal zpívat a počet do konce nedohraných písniček se začal zvyšovat. bylo ale čím dál více ale poznat, že na vině jsou pastrňákova lesknoucí se očka a zředěná krev v žilách.

alkohol a buty k sobě patřili odjakživa (který z ostraváků nepotkal v hospodě ožralého frontamana, ať zvedne ruku). aplikujeme-li ale n.t.a.k. (nohavicovu teorii alkoholového kopce), mám pocit že pastrňák se nebezpečně blíží svému break pointu... téma v diskusi bylo hned jasné - všichni se s kroucením hlavy divili, co to dnes buty předvedly. pastrňák celou tu taškařici popisoval únavou z přehrávání hitů stále do kolečka, což na jednou stranu všichni přijali s pochopením, ale nikdo se logicky nemohl ztotožnit s formou, jakou to dávají najevo. a v momentě kdy pastrňákovi začaly docházet argumenty, jazyk se mu uzloval a on se začal opakovat, snížil se ke sprostému nadávání a urážení na všechny strany se slovníkem, který je sice koloritem možná tak na britských ostrovech, ale uťáplí češi na to nejsou zvyklí a v televizi už vůbec ne (i přes pozdně noční dobu vysílání si č.t. asi nedovolí odvysílat veškeré kontroverzní střety).

hustou atmosféru, kdy petr fiala znechucen děním téměř rezignoval na svou moderátorskou roli, se snažil zachraňovat michal kaščák přenesením pozornosti na vrbovské víťaze a odlehčit dusno poskytnutím prostoru pro jejich recesistický humor (vykopání nejvyšších hor u vrbového a podobně). dalším únikovým tématem byla krize hudebních periodik, která však na druhou stranu byla díky zastoupeným hostům pochopitelná. vojtěch lindaur (ex-rock&pop) tedy zhodnotil a zopakoval stávající situaci v kontrastu s přítomnými mladšími kolegy z ultram:xu (radek lacina) a reportu (franta kovač). pastrňák s pocitem brouka pytlíka jim neustále skákal do řeči, ale z jeho pohledu na věc bylo cítit nepochopení situace, konflikt se snažil tlačit do generačního střetu. na ostatních členech butů bylo sice jednak vidět, že celé to zaručeně není první exces tohohle typu, na druhou stranu distanc byl z jejich strany cítit.

hned 2 dny po televizním natáčení se konal koncert butů v parníku v rámci česko-polských dnů (společně s cool blue), o tom, jak to dopadlo tam, zda je skupina stále schopna přinejmenším standardních výkonů, vás na jiném místě bude informovat dudyn.

strictly blue
foto: buk