vypsaná fixa
[stoun] :: 20.01.2018

toho večera, 20.01.2018, tady někde ve stounu hrála parta ze san piega. "nový rok začal, my jsme tady, všechno je v pořádku..." nechal se slyšet márdi.

koncert odstartoval limity, gradoval skladbou stereoid aby se všechno až podivně zklidnilo s mariánským létem. lidi přestávají pogovat a v předzvěsti apokalypsy začínají poslouchat. kvílení strun to jen umocňuje. tóny kytary do sebe pohltily celý vesmír. počty tady nesedí. chlupy v zátylku se ježí. mrazení na desce nahradilo čirý punkrock.

klubem zní komik lobotomik. návrat mezi živé. kotel je safari systém. tancuje se hlava nehlava. foťák chráním vlastním tělem. lidi skáčou do lidí a rozdělují se, aby do sebe mohli vzápětí v plné rychlosti narazit. tomu říkám funkční rozdělení společnosti.

"a frýdek-místek podporuje kulturu..." kostel, biohazard, mcd nesmí chybět. dezolát, 1982, mažoretka. a další. mile mě překvapil lunapark. přitvrzuje. strach ze stáří. syrový surrealismus. řezy do kytar a basy, bicí nemohou zůstat pozadu. světlo se od nich odráží a vytváří barvu kouzel.

zvuk často drhnul a vypadával. nejvíc to zamrzelo ve skladbě čtyři slunce, kdy michal mareda začal hrát na akustickou kytaru a najednou ho nebylo slyšet. avšak zvuk pak zase naskočil a celková živelnost koncertu tento nedostatek odsunula stranou.

basák to má mimo světla hodně rád a je tudíž fotovzdorný. i když ne tak docela.

přídavek: samurajský meče. závan dálav a historie. nad hlavou vám visí samurajský meč, že koncert bude končit, ale vy si to nepřipouštíte. vedle vás se zhmotnila děvečka čtyřicet šest kilo, šestnáct roků už jí bylo nebo mohlo být... její dlouhý rusý vlasy se dotkly jeho řasy, tak se nadechl a neřekl nic...

fixa dopisuje, odchází a vzápětí je opět vytleskána na pódium. "tak vy nechcete klid a mír a ticho, jo? co s váma?"

"krásný smutný den je tady, zahrajem si na kytary..."

"nenechte si nikým vzít vaši osobní svobodu. hlavně ne tím zmr*em z barrandova..."

placáky s publikem po skákání z pódia. dokonce došlo i na placák se securiťákem! loučíme se za zvuku "a naše kapela se seznámila na drogovém večírku..."

utěšovali nás slovy, že na nás budou vzpomínat jako na jediný lednový koncert. tak snad zase za rok. u mě rozhodně obhájili každou položku playlistu a své místo v ničím nerušených chvílích.

anna kostka fridrichová
foto: anna kostka fridrichová