maják 2003
[atlantik & další scény] :: 05.-09.05.2003

po celý týden probíhal na několika ostravských scénách (vedle pořádajícího atlantiku také fiducia, telepace, komenského sady a divadlo petra bezruče) festival amatérských divadel maják 2003. postřehy ze tří představení vám přinášíme i my.

na divadle je krásná nejen jeho samotná existence, ale také nepřeberné množství forem, v nichž přebývá. pamatuji si na svá předrevoluční školní léta, kdy jsem pod pojmem divadlo chápal téměř výhradně kamennou budovu na opavském náměstí, kam se chodilo masově a více méně z donucení na představení, která mi nic neříkala. jistěže v tom byl především můj mladický vzdor podvolit se vůli dospělých, ale pravdou také je, že jsem si moc vybírat nemohl. o kráse divadla jsem se na vlastní kůži přesvědčil až mnohem později a za trochu jiných okolností. a tak bych chtěl vyzvat všechny, kteří jsou i dnes znechuceni nedobrovolnými výpravami za divadelní kulturou, sešněrováni v nepohodlném oděvu, aby se nevzdávali a svou cestu k divadlu dál trpělivě hledali.

jednou z možností, jak shlédnout divadlo v trochu jiném kabátě, byl další ročník přehlídky amatérských divadel maják 2003, pořádaný klubem atlantik za finanční podpory statutárního města ostravy. v průběhu čtyřdenního maratónu (05.05.2003 - 09.05.2003) se na jevištích ostravských divadel nebo v alternativních prostorách představilo celkem 18 divadelních souborů především z oblasti severní moravy.

přehlídku zahájilo pražské divadlo vizita, jehož hlavními protagonisty jsou jaroslav dušek a martin zbrožek. za léta své existence si vizita našla své skalní příznivce (můj kamarád navštěvuje takřka všechna jejich představení) a noví přibývají, za což vděčí především mediální známostí obou jejich aktérů (společně uvádějí českého lva). představení divadla jsou postaveny výhradně na improvizaci a tudíž je možné (ba dokonce vhodné) navštívit představení vícekrát. mozkem improvizace je dušek, který se svou nebývalou slovní zásobou a schopností hledat až šokující souvislosti určuje tempo a vtip představení. zbrožkova zpravidla temná hra na klavír a housle duškovy asociace dochucuje a dodává jim plastičnosti. jeho smysl pro vygenerování či umocnění humorné zápletky také nezůstává bez povšimnutí. výsledkem bývá obvykle smích diváka, který dokáže i bolet. tentokráte však dychtivé publikum, které do posledního místa zaplnilo jeviště divadla petra bezruče, nezastihlo oba účinkující v nejlepší formě. představení bylo místy dýchavičné a etudy se pro nedostatek nápadů nejednou ztrácely v pohybových kreacích (i když skvěle odvedených) duška. z vlastní dřívější zkušeností vím, že to pánové dušek & zbrožek umí pořádně rozbalit, a tak si na vizitu zajdu s chutí příště zas.

kromě vizity jsem měl možnost shlédnout ještě představení souboru dividlo (ostrava) a dekadentního divadla beruška (hranice na moravě) v klubu telepace. ostravské dividlo funguje v podstatě jako zájmový kroužek při domu dětí a mládeže v ostravě-mariánských horách a sdružuje několik oddílů od nejmladších (5 let) až po studenty vysokých škol. dividlem prošla také ne jedna herecká či jinak známá osobnost. jen namátkou: markéta viktorová, nikola birklenová (obě herečky divadla petra bezruče), vladimír polák (herec ndms), aleš juchelka (moderátor čt) a další. na přehlídce se představil starší soubor dividla bráškové s představením postel. jak se praví v jednom známém českém filmu: "muž a žena jsou dva různý živočišný druhy". také bráškové pro své představení zvolili téma rozdílnosti a vzájemného soužití muže a ženy. nabídnutý pohled ztvárněný několika etudami byl však s ohledem na košatost tématu poněkud jednostranný (převažující hádky partnerů). stejně tak neverbálně zahraných situací bylo na můj vkus příliš mnoho. snad za to mohla nevyrovnanost souboru co do počtu chlapců a dívek.

dekadentní divadlo beruška stejně jako vizita pracuje s improvizací a také toto divadlo má zejména ve zdejším regionu okruh svých stálých fanoušků. beruška vznikla z aktivy dvou jejich stálých členů petr marka a jiřího nebeského již v roce 1991. hodně jsem o této partičce slyšel a byl jsem na ně patřičně zvědavý. možná že až příliš, což se nakonec odrazilo na mých pocitech po představení. začátek byl hodně rozpačitý a zřetelně se na něm podepsala nervozita všech tří aktérů. po chvíli však dění na jevišti přeci jen nabralo obrátky a spolu s tím i v hledišti přibývalo smíchu. spolupráce při improvizaci byla omezena především na zkušeného marka a nebeského. třetí z nich, prokop holoubek, více méně nestíhal v plynoucím improvizovaném světě své nápady prezentovat a někdy dokonce kolegy brzdil "v rozletu". bylo patrné, že se má ještě co učit. mezi zajímavé patřil živý hudební doprovod tvořený netradičním spojením elektrické baskytary a houslí. v podání performerů sehrál v představení rozhodně pozitivní úlohu. stejně jako u vizity i zde platí, že daní za improvizaci na jevišti jsou představení různé kvality. to je potřeba mít před a po každém představení tohoto typu na paměti.

v rozbouřených vodách ostravského kulturního dění upozornil maják 2003 na existenci členité pevniny, kde bují svébytný život divadelních nadšenců amatérů. návštěvnost podobných akcí však svědčí o nevelkém zájmu širší veřejnosti. domnívám se, že i když kvalita představení na podobných přehlídkách a festivalech může značně kolísat, stojí za to alespoň některá z nich vidět. nejenže člověk může v často nepřehledné spleti inscenací shlédnout zajímavé divadelní tvary, ale také proto, že amatéři dělají divadlo především z čistého nadšení a lásky k němu, což je potřeba ocenit.

bangabasawa