sweetsen fest 2018
[tkalcovna slezan, areál tj slezan, u arnošta] :: 21.-23.06.2018

ohlížení za letošním sweetsen festem definitivně zakončíme slovním reportem. zahájení jsme už probrali před časem, teď si probereme zbytek...

den 2: ticho před bouří

letos se opět konal koncert symfonického orchestru frýdek-místek. tentokrát si ale pro změnu připravili společné pásmo se slpt ostravica. orchestr a folklórní soubor spojovala postava kafravého učitele hudby, který měl scénky s kdekým.

slečna: "to je pořád samá klasická muzika, co takhle změnu?"
"mám od pánbíčka boky jako skříň..."

učitel: "co to je?! vždyť ta melodie je úplně plochá! nikde žádný křížek..."

přichází farář: "já bych jeden měl!"

učitel: "ale takový křížek, ne..."

ponejprv zahrál orchestr, potom ostravica a nakonec... "spojíme naši píseň a vaši píseň!"

k vidění zde byly lašské tance a mohli jsme slyšet například po zarostlém chodníčku.

večer došlo na poezii. nejen. klára bajerová vystihla pocity všech vystupujících. "proč jsem taj trapná...že na mě civí i dáma z plátna..." odstartovalo to publicistickou. dozvěděli jsme se o možných změnách na pražském hradě od pravdomila místeckého alias filipa šimečka.

rozesmál nás pbv alias neklan.
"... abych nemusel sedět v lochu pro těch dvanáct malých hochů..."
"... vzkázal mase masér: tak si, maso, naser."

od radany šatánkové jsme se dozvěděli, co se stane s plivancem na chodníku. "plivanec jak volské oko se smaží..." (volný přepis poznámka autorky)

na ni tématicky navázala klára bajerová s ukulele.

"na zemi je plivanec,
velký jako lívanec,
kdo se na něj koukne...
do oka jej bouchne..."

vždycky zahrála píseň mezi vystupujícími. "sním, že sním s ním kedluben."

nela chamrádová a její píseň o kedlubnu. pozornost publika si udržovala nejen spoustou kolujících bonbónků. líbilo se mi, že na sebe vystupující trochu navazovali. a líbilo se mi to o to víc, že to byla náhoda.

"těžko žít a vědět, že je padesát minut a hodin devět..."

astmatik vs. hory v podání luboše majzlíka se stand-upem. (skutečně stál poznámka autorky)

valerie klosová, filip šimeček a nám všem známé strasti každodenního žití z mužského i ženského úhlu pohledu.

"no každopádně bylo to tam tak trochu divné..."

do oken padal déšť, venku hřmělo a ve vzduchu kromě atomárního dusíku byla cítit předzvěst blížící se bouře. do toho klárka recitovala podivuhodný večírek známý hlavně z repertoáru jakuba tichého. na rozloučenou hrábla do strun.

den 3: teplota klesá, nálada však nikoliv

kazachstán / hráli věci ze svého nového alba. máme se na co těšit. rum a čaj bychom potřebovali, ale stejnojmenná písnička mě zahřála na duši. začátek písně vrány zní jako pochod marodů od jarka nohavicy. koncert byl precizní, kapela sehraná. ani nevadilo, že robert nevytáhl flétnu.

mroš & the voices / nezvyklé, pro mě nové seskupení lidí napříč žánry a kapelami. publikum vychutnávalo disonanci s kytarami a experimenty s rozličnými nástroji. jen by mohl mroš se zpěvem trochu ubrat ať vyniknou i ostatní nástroje. škoda, že se nepovedlo nazvučit klarinet.

kaczi je děva veselá, akordeonem opásaná. člověk trochu pookřál a snad by si i poskočil, nechoulit se nad šálkem čaje.

plyš / katka žilová s radimem přidalem a tomášem kotherou za bicími pohladili na duši. kromě folku jsme slyšeli i reggae. ani počasí ladit nemuselo, aby to člověk slyšel. "já mám strašně ráda, že v pauze mezi písničkami k vám můžu mluvit. já bych si se všema nejradši popovídala." smála se katka žilová.

rené souček / "jak říká mirai, ať vytáhnete ty telefony, tak vyserte se na to..." nalákal davy na fajne-mjesto, ale kvůli dešti jsme se přesunuli na under the skin. tvrdé rockové riffy bodly. temné fantasy páteční noci. hráli i valčíky - na své si přišli všichni. a než přijde konec, stihnete si zaskákat.

tomáš kočko a orchestr / blížící se slunovrat byl znát. tolik upřímné energie, že se divím, že pódium nezačalo hořet, jak na něm nikdo nezůstal ani trochu v klidu. na přímluvu všech pohanských bohů přestalo pršet. basový smyčec mazal strunám sladkou hudbu kolem uší. spolu s houslemi, flétnami a kroji posluchače unese do starých čas. došlo i na metal. člověk by si připil rohem něčeho dobrého. obsah nechám na vás.

"ten má šediny, ten mléko na bradě,
ten jak veš liny, ten furt v zahradě,
ten je nemluva, ten zas blekotá,
sehnat chlapa je... děsná robota..."

zde můžete vidět (a pokud vám ta píseň začne znít v hlavě tak i slyšet), že lidstvo trápí stejné problémy už od nepaměti. lidstvo je evolucí generaci od generace vyšší, ale díky textu víme, že problémy s obry tu byly vždycky.

"a ten se nevleze do mé nové postele..."

mužské a ženské hlasy splynou jako řeka a spolu s nástroji pohladí nejedno ucho, ale aby jste neusli, vatový konec cimbálové paličky rázně bouchne o strunu a prořízne vzduch jasným tónem.

rudy horvat & surf tricks / vlny kalifornského surfrocku tady narážejí do klidnějších jazzových vod, až voda stříká na všechny strany v podobě nedbale vyšperkovaných riffů i dechových sól. celé to ještě čeří frontman se svým zpěvem. zkrátka čerstvý závan vzduchu a větru do šapita.

acoustic irish / z čaje nad kterým jsem se choulila, stoupal kouř a tvaroval se do irského písma ogghamu a těmito runami vyprávěl beskydské pověsti. člověk by i tancoval po stolech u arnošta, ale kapela zvučila dlouho a energie klesala. zima holt nejde s nástroji a lidskými hlasivkami dohromady. přesto když začala hrát flétna a postupně i další nástroje, mé oči se rozzářily a rtuť v teploměru trochu pookřála.

den 4: polojasno, kapely, občas přeháňky

důležité je, že se uni-corn snažili a lidi je přišli podpořit. zaslechli jsme hlavně covery. ty zpěvačce moc nesedly. krom toho jsme slyšeli oficiální hymnu fanklubu ewy farné. aspoň nějaký závan vlastní tvorby. tak třeba někdy příště s obměněným repertoárem. howgh.

moonshye / křehká žena, která si kytarou a jemnými texty zajistí vaši pozornost. prsty se jen míhají a stan šapita se mění v létající zámek.

hrozen / na úvod zajímavé opáčko z biologie. tudíž už zas víme, že hrozen je typ nevětveného, jednoduchého květenství. kytara, vokály, hejbátka. autorské písně. vtipné folkové komentáře k současnosti. nástroje spolu ladí a hladí. zpěv se rozeznívá podešťovou krajinou.

bad joker's cream / "whoho ye bad jokers cream tonight..." jako siréna, která vás láká na hlavní pódium, se celým areálem rozezní píseň all you are the best. srandičky na pódiu a nemůže chybět hraní na šátek, který stacee roxx nosí proklatě nízko u pasu. nebyl na pódiu sám. pozvali si speciálního hosta. bývalého zpěváka - jestera sparkse, který mi připomínal naruta. tento malý, bezvýznamný fakt nijak neovlivnil zážitek z koncertu.

positive / měli na svědomí pozitivní punkovou nálož. v pogu nikdo neupadl. ani do smutku. "nejsou žádní oni, nejsou žádní oni, jsme jenom my, jsme jenom my... všichni jsou stejní nebo aspoň podobní..." kapela spolu s publikem zbořila zdi mezi skupinou my a oni. a ani to nebolelo.

downbelow: do hlubokých vod. hlasy vás ponechají v klidu, ale kytary zaručí aby jste měli dostatek adrenalinu a mohli se z hlubokých vod bezpečně vynořit.

trochumoc / přepadovkový koncert, který vlastně původně ani nebyl v programu (alespoň v tom plachetním - poznámka redakce). geronimo! rockovo-folková smršť. z houslí létaly jiskry, tancovalo se a zpěv vábil.

chessneck / grunge ostrý a štiplavý, jako ten česnek co mají v názvu. sedí překvapivě dobře s melodickým zpěvem.

slepí křováci / trocha té africké kmenové kultury na závěr. ani jste se nestačili nadát a hráli křessover. možná proto se tancovalo poněkud méně.měli zvuk trochu víc do metalu díky zaskakujícímu basákovi. světelné podmínky byly dobré, pokud zrovna nedocházelo k jevu zvanému zatmění fotografa. zvuk fajnový. do jejich repertoáru se pozvolna plíží pop, i když na koncertě to není tolik slyšet. zajímavá změna oproti písni antipop. pokud jste mrkli na stage, mohli jste si připadat jak na rozcvičce z tělocviku.

sweetsen fest byl a je důkazem, že frýdecko-místecký rock má mnoho barev a mimo to tu kvete spousta jiných žánrů. lidí bylo méně, protože špatné počasí. ale to nevadí. posvícení denně není. více stagí festivalu sluší, rozhodně bych neškrtala.

dlažební kostka
foto: tomáš dudyn václavek, dlažební kostka